Landsknechtstrommel - Absurd

Es hat mich jetzt gepackt des Schnitters Knochenhand. Schon lang' bin ich gefolgt, ihm durch das ganze Land. Ich hab' ihn stets gerufen, mit wirbelnd' Trommelschlag. Doch nie kam er zu mir, bis auf den heut'gen Tag. Die Trommel ein Geschenk, das ich als Kind bekam. Nie lernt' ich d'rauf zu spielen, ich schlug sie wie im Wahn. Ich schritt vor dem Heerhaufen trommelnd in die Schlacht. Blieb immer fein im Takt, der die Mordlust angefacht.

Ich stand auch vor dem Galgen und schlug dort eine Weil'. Ganz laut den Trommelwirbel bis der Sünder hing am Seil. Erkannt hab ich's erst jetzt, wo ich nun lieg im Sterben: mein Trommeln ist ein Fluch, stürzt' alle ins Verderben. Die Landsknechtstrommel will ich nehmen mit ins Grab. Ich schlag' sie noch einmal, fahr' ich zur Höll hinab! Ich schlag' sie noch einmal, fahr' ich zur Höll hinab!

Ho popadl mě kmotřička kostru ruky. Již tak dlouho, jak jsem za ním přes celou zemi. Milovala jsem ho vždycky říkal, s vířící 'bubnování. Ale nikdy přišel ke mně, s výjimkou heut'gen den. Buben je dar, který jsem dostal jako dítě. Nikdy jsem se učí d'do hry, jsem porazil je, stejně jako v šílenství. Šel jsem před bubnování armády do boje. Vždy zůstal v taktu pokuty, které živilo krvežíznivost.

Stál jsem před šibenicí a pak navrhla Weil '. Hlasitě bubny až hříšníka visel na laně. Já jsem si uvědomil až teď, když jsem ležet umírající: moje bicí je prokletí, sítina 'všechny zničit. Voják buben chci vzít do hrobu. I 'porazit znovu, jít', jsem sestoupil do pekla! I 'porazit znovu, jít', jsem sestoupil do pekla!