Sturm - Absurd

[1.]
Aus trostloser Ödnis vergessener Täler flammet empor verzehrender Brand
Mein Blick schweift finster, durchglüht vom Rot, loderndes Feuer in meiner Hand
Und Stahl kühlt die Stirne und Eis kühlt das Herz, und donnernt erhebt sich die uralte Macht
Und los bricht der Froststurm hin über die Welt, und Winterheim strahlt in herrlicher Pracht

[2.]
Und los bricht der Froststurm mit singenden Schwertern, geschwungenen Äxten und eisigem Tod
Und wild spritzt das Feindblut, und halb gefriert's, so schmückt sich der Grund mit glitzerndem Rot
Weit klingen die stolzesten Lieder Germaniens, ein Heil! schallt dem Siege zu Mittwinternacht
Und fort rast der Frossturm, kein Reich bleibt dem Feind, Germanien steht wieder in herrlicher Pracht

[Chorus:]
Und los bricht der Froststurm mit eiserner Hand
Und wild spritzt das Feindblut
Ein Heil! schallt dem Siege zu Mittwinternacht
Germanien steht wieder in herrlicher Pracht

Od pustá pustina zapomenutých údolí Flammet do ohně sžírajícího
Můj pohled bloudí tmě, zazáří červená, hořící oheň v mé ruce
Ocel ochlazuje a chladí čelo a ledu povyšuje srdce a donnernt starověké moc
A mimo mráz bouře vypukne po celém světě, a svítí v krásném slávě zimní domů

[2]
A mimo mráz bouřka se zpěvem meče, sekery a zakřivené ledové smrti
A divoký nepřítel, proudy krve, a napůl zmrazit, pak zdobí hřiště s lesknoucí se červená
Písně zvuk hodně nejhrdější Germania, spása! Jednoznačné vítězství Mittwinternacht
A dolů na závody Frossturm, žádné impérium ponecháno na nepřítele, Germania je opět ve skvělé kráse

[Chorus:]
A mimo mráz bouřka s železnou rukou
Nepřítele a divokých cákance krve
Hail! Jednoznačné vítězství Mittwinternacht
Germania je opět ve skvělé kráse