Favola - Eros Ramazzotti

E raccontano che lui si trasformò
in albero e che fu
per scelta sua che si fermò
e stava lì a guardare
la terra partorire fiori nuovi
così
fu nido per conigli e colibrì
il vento gl'insegnò i sapori di
di resina e di miele selvatico
e pioggia lo bagnò
la mia felicità - diceva dentro se stesso -
ecco... ecco... l'ho trovata ora che
ora che sto bene
e che ho tutto il tempo per me
non ho più bisogno di nessuno
ecco la bellezza della vita che cos'è
"ma un giorno passarono di lì
due occhi di fanciulla
due occhi che avevano rubato al cielo
un po' della sua vernice"
e sentì tremar la sua radice
quanto smarrimento d'improvviso dentro sé
quello che solo un uomo senza donna sa che cos'è
e allungò i suoi rami
per toccarla
capì che la felicità non è mai la metà
di un infinito
ora era insieme luna e sole
sasso e nuvola
era insieme riso e pianto
o soltanto
era un uomo che cominciava a vivere
ora
era il canto che riempiva
la sua grande
immensa solitudine
era quella parte vera
che ogni favola d'amore
racchiude in sé
per poterci credere

A vyprávěj že se přeměnil
v strom a že byl
pro jeho výběr pevný
a stál tam pozororujíc
zemi rodící nové květy
tak
byl hnízdem pro králíky a kolibříky
vítr učil chuti
pryskyřice a medu divokých včel
a mokrého deště
Moje štěstí - řekl sám v sobě -
zde ... zde ... Zjistil jsem, teď že
teď že jsem v pořádku
a že mám všechen čas pro sebe
víc nepotřebuji nikoho
v tom je krása života, který je .
"Ale jednoho dne po něm přešli
dvě oči dívenky
dvě oči, které ukradli obloze
trochu její barvy "
a cítil třesot v kořenech
jak ztratil se náhle v sobě
to jen muž bez ženy ví co to je
a natáhl svoje větve
pro dotek
uvědomil si že štěstí není cíl
v nekonečnu nyní byli spolu měsíc a slunce
kámen a mrak
byli spolu smích a pláč
nebo pouze
Byl muž, který začal žít
nyní
byla píseň jako zaplněná
svou velkou
nezměrnou samotou
ta část byla pravda
že každá bajka o lásce
zavírá v sobě možnost věřit