Byť alebo nebyť - H16

A takže byť a či nebyť? No povedz a ešte predtým než odpovieš sám seba sa spýtaj: Ktorá je biela a ktorá čierna, kedy je deň a kedy noc, kde je raj a kde je peklo, ako je dobre a ako zle, prečo áno a prečo nie, čo je začiatok čo koniec, kto som ja kto si ty? Ja teraz pýtam sa byť či nebyť, byť či nebyť nekonečná dilema, presne tá, ktorá je tu odjakživa a prežíva aj naďalej v nás na jej dokaz sa raz za čas objaví hlas ktorý zahalí ťa otázkou a to je sieť z ktorej cesty späť niet. Ty preto odpovedáš a podľa odpovede dostávaš karty a hráš, smer si vyberáš, pričom priama a široká je cesta končiaca peklom a úzka a kľukatá je tá ktorá smeruje za svetlom. No a keďže ani minca nepadá na hranu preto aj ty musíš zvoliť svoju stranu len tebou vytvorenú a tiež tebou zastavanú pretože každý z nás sám si je tu osudu strojcom života tvorcom a myšlienok vládcom. Druhý môže ti byť radcom alebo zradcom pretože tu každý ma to svoje no a väčšinou absolútne nezaujíma tvoje to sú presne tie zdroje kvôli ktorým život predstavuje neustále boje a to niesu iba moje paranoje ale obrovské bludisko východisko blízko ja neopustím bojisko, pokým ty sám pravdu nespoznáš, neuznáš, že to čo rozdáš daruješ patrí ti viac ako všetko čo zoberieš ale aj tak vždy len podľa seba vyberieš, sám dilema odpovieš, no a preto, je svet presne taký aký si ho vytvoríš, no a tak mal by si to už konečne začať chápať, oči si otvárať a od záporu kvart rozoznávať a ľudí od ľudí rozpoznávať, keď tak učiníš, zistíš, že klopeš na dvere a pritom len ty sám máš kľúč, no tak sa vo viere, daj po smere bližšie k sfére z odvahu s ktorou svetelný lúč, vyberie sa hrdo krutou temnotou v každej jednej diere(v každej jednej diere, v každej jednej diere).

Refrén:
Ľudská myseľ ako, to miesto nekonečných súbojov, opačných pólov, protikladov, niekedy pod nadvládou kladou ale pravdou je častá a nadradenosť záporu, človek ale dostal ten dar a ty si dostal ten dar a rozhoduješ na základe vlastného výberu(svojho vlastného(vlastného) výberu).

Všetky myšlienky vytvárajú slova no a slova, podnecujú činy, nič na svete nedeje sa len tak bez príčiny, všetky akcie dočkajú sa reakcie no a všetci ľudia čo súdia sa raz prebudia a zistia, že bez cieľne blúdia, nekonečnou tmou a že život už prestal byť hrou, ríšou snov a stal sa ostrou odvetou ich činov a poslednou métou ich životov, samy sebe stali sa Achillovou pätou, zasiahnuté práve touto vetou, že každý raz dočká sa plodov a následky bude musieť znášať, a preto, snaž sa farbu vnášať. Do životov iných si v ich tých druhých ktorých myšlienka z uctila si moc a majetok, oni dokážu bez výčitok do huby ti srať a na druhý deň brata bude hrať ale keď potrebuješ niekoho po boku mať, za chrbtom stáť, vtedy kamoš sa ti otočí, obtočí, odbočí a zaútočí na lepšie postavenú osobu, pre vlastnú potrebu a spotrebu, dokáže divy, vtedy vie byť milý, plný sily a v každej chvíli ochotný na pomoc prísť, stále v ústrety výsť, ty stal si sa bohom a on je tvojim oddaným sluhom, ktorý si ťa váži a stráži ale to len pokým s teba ťaží a všetko čo máš a čo dáš, nevyťaží(čo máš a čo dáš,
nevyťaží).

Refrén:
Ľudská myseľ ako, to miesto nekonečných súbojov, opačných pólov, protikladov, niekedy pod nadvládou kladou ale pravdou je častá a nadradenosť záporu, človek ale dostal ten dar a ty si dostal ten dar a rozhoduješ na základe vlastného výberu(svojho vlastného(vlastného) výberu).

Takže tu a teraz, vítam ťa do vyššej ríše, ďaleko za hranicami skutočnosti, svet bez rozdielností, ktorý bol vytvorený za účasti predstavivosti, dvoch bytostí. Ktorým ale vypomohla fantázia, vrcholná dimenzia človeka a vďaka nej preniká tu, teraz do vašich uší a duší, invázia pravdy, explózia slov, ktoré prekonali hradby, vystavané mysľou a stali sa zmyslom, podstatou vašich životov a tiež aj príčinou činov, ktoré, postupne vykryštalizovali do spolupráce kedy spojili sa časti cez ulice do ucelenej dvojice diel(je ten diel), ten cieľ, to preskočiť do stereotypov, vytvorené hranice a nájsť tamto miesto kde myšlienka je stavebný kameň, nekonečný prameň a plameň, ktorý dokáže ničiť alebo tvoriť, musíš zvoliť, čo robiť hovoriť, ako žiť a vôbec prežiť. Byť či nebyť(byť či nebyť). No tak čo, našiel si odpoveď, ak áno, no tak povedz, kde je vlastne rozdiel, medzi tebou a mnou, medzi svetlom a tmou, no a to je presne mojou, nekonečnou dilemou.

A takže být a zda nebýt? No řekni a ještě předtím než odpovíš sám sebe se Zeptejte: Která je bílá a která černá, kdy je den a kdy noc, kde je raj a kde je peklo, jak je dobře a jak špatně, proč ano a proč ne, což je začátek co konec, kdo jsem já kdo si ty? Ja teď ptám se být či nebýt, být či nebýt nekonečná dilema, přesně ta, která je tu odjakživa a prožívá i nadále v nás na dokaz se jednou za čas objeví hlas který zahalí tě otázkou a to je síť z níž cesty zpět niet. Ty proto odkazuji a podle odpovědi dostáváš karty a hraješ, směr si vyberáš, přičemž přímá a široká je cesta ukončená peklem a úzká a klikatá je ta která směřuje za světlem. No a protože ani minci nepadá na hranu proto i ty musíš zvolit svou stranu jen tebou vytvořenou a také tebou zastavěnou protože každý z nás sám si je tady osudu strojcom života tvůrcům a myšlenek vládcem. Druhý může ti být rádcem nebo zrádců protože zde každý ma to svoje no a většinou absolutně nezajímá tvoje to jsou přesně ty zdroje kvůli kterým život představuje neustále boje a to nejsou jen moje paranoia ale obrovské bludiště východisko nedaleko ja neopustím bojiště, dokud ty sám pravdu nepozná , Neuzná, že to co rozdá daruješ patří ti více než vše co zoberieš ale i tak vždy jen podle sebe vyberieš, sám dilema odpovíš, no a proto, je svět přesně takový jaký si ho vytvoříš, no a tak měl by si to už konečně začít chápat, oči si otevírat a od záporu Kvart rozeznávat a lidí od lidí rozpoznávat, kdy tak učiní, zjistíš, že klopeš na dveře a přitom jen ty sám máš klíč, no tak se ve víře, daj po směru blíže ke sféře z odvahu s kterou světelný paprsek, vybere se hrdě krutou temnotou v každé jedné děr (v každé jedné děr, v každé jedné děr).

Refrén:
Lidská mysl jako, to místo nekonečných soubojů, opačných pólů, protikladů, někdy pod nadvládou kladou ale pravdou je častá a nadřazenost záporu, člověk ale dostal ten dar a ty si dostal ten dar a rozhoduje na základě vlastního výběru (svého vlastního (vlastního) výběru ).

Všechny myšlenky vytvářejí slova no a slova, podněcují činy, nic na světě neděje se jen tak bez příčiny, všechny akce dočkají se reakce no a všichni co souzeni se jednou probudí a zjistí, že bez cíle bloudí, nekonečnou tmou a že život už přestal být hrou, říší snů a stal se ostrou odvetou jejich činů a poslední métou jejich životů, samy sobě staly se Achillovou patou, zasaženy právě touto větou, že každý jednou dočká se plodů a následky bude muset nést, a proto, snaž se barvu vnášať. Do životů jiných si v jejich těch druhých jejichž myšlenka od uctít si moc a majetek, oni dokáží bez výčitok do huby ti srať a na druhý den bratra bude hrát ale když potřebuješ někoho po boku mít, za zády stát, tehdy kamoš se ti otočí, obtočíme, odbočím a zaútočí na lépe postavenou osobu, pro vlastní potřebu a spotřebu, dokáže divy, tehdy umí být milý, plný síly av každé chvíli ochoten na pomoc přijít, stále vstříc výst., ty stal si se bohem a on je tvým oddaným sluha , Který si tě váží a hlídá ale to jen dokud se teba těží a vše co máš a co dáš, nevyťaží (co máš a co dáš,
nevyťaží).

Refrén:
Lidská mysl jako, to místo nekonečných soubojů, opačných pólů, protikladů, někdy pod nadvládou kladou ale pravdou je častá a nadřazenost záporu, člověk ale dostal ten dar a ty si dostal ten dar a rozhoduje na základě vlastního výběru (svého vlastního (vlastního) výběru ).

Takže tady a teď, vítám tě do vyšší říše, daleko za hranicemi skutečnosti, svět bez rozdílů, který byl vytvořen za účasti představivosti, dvou bytostí. Kterým ale vypomohu fantazie, Vrcholná dimenze člověka a díky ní proniká zde, nyní do vašich uší a duší, invaze pravdy, exploze slov, které překonaly hradby, vystavěné mysľou a staly se smyslem, podstatou vašich životů a také příčinou činů, které, postupně vykryštalizovali do spolupráce kdy spojili se části přes ulice do soudržné dvojice děl (je ten díl), ten cíl, to přeskočit do stereotypů, vytvořené hranice a najít tamto místo kde myšlenka je stavební kámen, nekonečný pramen a plamen, který dokáže ničit nebo tvořit, musíš zvolit, co dělat říkat, jak žít a vůbec přežít. Být či nebýt (být či nebýt). No tak co, našel si odpověď, pokud ano, no tak řekni, kde je vlastně rozdíl, mezi tebou a mnou, mezi světlem a tmou, no a to je přesně mou, nekonečnou dilematem.