Il ne manquait que toi - Lara Fabian

Un collier d’oranges amères
Une étole de verre
Une réponse sans prière
Une étoile de terre
Et dans ce sourire étrange
Le visage d’un ange qui me rappelle qu’ici-bas

Il ne manquait que toi
Pour que le combat ne se livre pas
Je rends les larmes
Toutes celles qu’on ne choisit pas
Je te donne mon âme
Si tu ne la prends pas

Le souffle d’une eau qui chante
Une odeur de menthe
La douceur d’une course lente
La dernière attente
Dessine-moi un mystère
Que rien ne peut défaire
Qui me rappelle qu’ici-bas

Il ne manquait que toi
Pour que le combat
Ne se livre pas
Je rends les larmes
Toutes celles qu’on ne choisit pas
Je te donne mon âme
Si tu ne la prends pas

A force de se réfléchir dans un miroir de souvenirs
J’en oublie que mon avenir est presque là

Il ne manquait que toi
Pour que le combat
Ne se livre pas
Je prends les larmes
Toutes celles qu’on pleure de joie
Maintenant que mon âme
Se souvient de toi
Il ne manquait que toi

Náhrdelník ze zahořklých pomerančů,
skleněná štola,
odpověď bez prosby,
hvězda z hlíny
a v podivném úsměvu
andělská tvář, která mi připomíná
svět

Chybíš mi tady,
abych nemusela bojovat
Vzdávám se slzám
Všem, které si nevybírám
Odevzdám ti svou duši,
jestli si ji nevezmeš

Dech vody, který zpívá,
vůně máty,
sladkost pomalé cesty,
poslední čekání
mi kreslí záhadu,
která nedokáže nic zničit,
která mi připomíná svět

Chybíš mi tady,
abych nemusela
bojovat
Vzdávám se slzám
Všem, které si nevybírám
Odevzdám ti svou duši,
jestli si ji nevezmeš

U zrcadla se nutím přemýšlet o vzpomínkách,
zapomínám, že moje budoucnost je brzo tady

Chybíš mi tady,
abych nemusela
bojovat
Vzdávám se slzám
Všem, které pláču z radosti
Teď, když si moje duše
vzpomíná na tebe,
chybíš mi tady