Tropisms - X Ambassadors

Don't you know the time ain't right?
Don't you know the knot's untied?
Why can't I feel the lights burn low?
It's nothing I could ever know

And if the clocks won't run
We'll put legs on the sun
And quiet only comes once a year
But it's nothing you'll have to fear

Can't you hear the growl of the night?
Feeling that my shoes don't fit right
Stepping out into a concert hall
Playing for nobody at all

Think you'd better hand me the keys
Baby you make me so uneasy
It's always better in the back of the room
And don't you know that I'll be out of here soon
And I don't know much of anything anymore

Only know how to take my fill
My fill of the water I've spilled
So tell me when it all runs out
And maybe then I'll be ready

I think we better not brave the weather
Just so we can lay here together
I'm so tired of being always wrong
I'm so tired of always being where I thought I belonged

So sure my city isn't always safe
But I know my city wasn't always afraid
Why don't you ever wanna talk to me
Why don't you ever wanna give it all away for free

I'll stop at nothing ?till I get my share
Because baby I'm not the only one who cares
And I don't know much of anything anymore
Only know that I called you home

You were the only one I'd ever known
And maybe it's not coming in on the next flight
Or shooting up like dynamite
Oh I wish I had a second chance at it all

I'd give myself another chance
And baby I've been resting my body on a bed of nails
Smell that fire, and I'll inhale
And baby I've been restin' my body on a bed of knives
Trying to figure out how to stay alive

Nevíš, že není správný čas?
Nevíš, že je uzel rozvázaný?
Proč necítím, jak světla hoří?
Je to něco, co nikdy nebudu vědět

A jestli hodiny nepoběží,
vystavíme nohy k slunci
A ticho přichází jednou za rok,
ale není to nic čeho by ses měla bát

Copak neslyšíš vrčení noci?
Cítím, že mi boty nepadnou
Vstupuji do koncertní síně
Nehraji pro nikoho

Myslím, že bude lepší když mi podržíš klíče
Zlato, znepokojuješ mě
Je to vždy lepší vzadu v místnosti
A copak nevíš, že tu brzo budu?
A už nevím nic

Jedině to, jak si vzít to, co mi patří
Mou nádobu na vodu, kterou jsem vylil
Tak mi řekni až budeš vyčerpaná
A možná pak budu připravený

Myslím, že by jsme raději neměli čelit počasí
Prostě si tu můžeme spolu lehnout
Jsem tak unavený z toho, že se vždy mýlím
Jsem tak unavený z toho, že jsem tam, kam si myslím, že patřím

Tak jsem si jistý, že město není vždy bezpečné,
ale vím, že jsem se města vždy nebál
Proč se mnou nechceš mluvit?
Proč to prostě nechceš dát všechno pryč?

Přestanu u ničeho dokud se nepodělím,
protože, zlato, jsem ten jediný, kdo se stará
A už nevím nic
Jenom vím, že jsem ti volal domů

Byla jsi ta jediná, kterou jsem znal
A možná to s příštím letem stále nepřijde
nebo vybouchneme jako dynamity
Oh, přeji si abych měl druhou šanci

Dávám si další šanci
A zlato, budu odpočívat v posteli z hřebíků
Cítíš ten oheň a já se nadechuji
A zlato, budu odpočívat v posteli z nožů
Snažím se přijít na to, jak zůstat na živu