De Lumière Et Dobscurité - Dark Sanctuary

Je suis si seul et il fait si froid ici,
Les lacs des cieux me gardent prisonnier,
Une cellule d'où la lumière est bannie,
Je ne suis plus un homme ici, je suis un ange ici.

Depuis 1000 ans je regarde son visage,
Ces larmes de glace sont maintenant les siennes,
L'amour interdit que je porte pour cette femme,
Me fait désormais prisonnier des ténèbres.

Je ne suis plus aujourd'hui qu'un ange triste,
Seul, amoureux de la mère de l'humanité,
Comment le comprendre dans la pureté de mon âme,
mais comment regretter un amour si profond pour cette femme.

Par delà les brumes j'ai perçu des murailles ,
Et le visage de la mort sur son épaule,
Par delà les terres j'ai vu mes funérailles,
Et mon corps se reposer en de tristes sols.

Jsem tak sám, tady dole je tak chladno
Nebeská jezera mě drží v zajetí
Cela, ze které světlo bylo světlo vypuzeno
Tady už dále nejsem člověkem, tady jsem andělem

Tisíce roků jsem obdivoval její tvář
Tyto ledové slzy jsou nyní její
Vzal jsem si tuto ženu přes zakázanou lásku
A teď jsem vězněm temnoty

Dnes nejsem nic než smutný anděl
Sám, v lásce k Matce Lidstva
Jak bych mohl pochopit, i přes čistotu mé duše
I když jak bych mohl litovat tak hluboké lásce k této ženě

Za mlhou vidím zdi
Tvář smrti na jejich bedrech
Za zemí vidím svůj pohřeb
A mé tělo leží v bezútěšné půdě.