Kabinett der Sinne - Lacrimosa

Zuruck aus der Unsterblichkeit
Wieder Zuhause
Und wieder Mensch
Die Erde gekusst
Und die Welt geatmet
Meine Augen - die Augen gehen über
Das Verlangen hat mich wieder
Ich lebe

Im Kabinett der Sinne bin ich wieder erwacht
Zu meiner Linken ein alter Mann
Zu meiner Rechten eine Gottin zungelnder Lust
Dem Schimmer grunen Blickes
Ein strahlendes Weiss
Und verzicht

Dunkelheit fallt uber uns
Zu ihr ich traume

Sie will meine Hoffnung
Sie will Licht
Sie will ewig leben
Sie will Licht
Sie will ihre Wahrheit
Sie will Licht
Sie will ewig leben
Sie will Licht
Aus dem Schein der Sonne ist sie entflohen
Mit flammenden Schwingen in die Nacht gesturzt
Auf den Klippen hat sie uber das Meer gewacht
Und zuruck zu den Sternen gedeutet
Gleich am ersten Tag dem Glanz erlegen
Und zuletzt mich in den Sand gelegt

Zpátky z nesmrtelnosti,
zase doma.
A zase člověk,
který políbil zemi.
A svět dýchal.
Moje oči - oči přecházejí.
Touha mě zase má.
Žiju.

V kabinetu smysu jsem zase probudil,
vlevo starý muž,
po mé pravici bohyně rozkoše.
Zelená záře vzhledu,
zářivá bíla
a vzdání se.

Temnota padla kolem nás,
snil jsem u ní.

Ona chce mou naději.
Ona chce světlo.
Ona chce žít věčně.
Ona chce světlo.
Ona chce svou pravdu.
Ona chce světlo.
Ona chce žít věčně.
Ona chce světlo.
Z lesku slunce utekla.
S planoucím chvěním do noci upadla.
Na útesu nad mořem bdila.
A zpět ukázala k hvězdám.
Hned první den podlehla lesku.
A naposledy mě položila na břeh.