Ruin - Lacrimosa

In traenenvoller Nacht
an einem Spiegel zerdrueckt
so weht der Wind durch leere Raeume
das Leben ist ausgezogen
hat seine Reste hier vergessen
unter dem Teppich krieche ich hervor
und sehe mich im Spiegel haengen
tot, blutleer und halb verfault

von den Goettern stieg ich hinab um dich zu mir hinaufzuziehen
alter Stein in dunkler Nacht Traenental der Seele
gerufen habe ich dich ich habe dir befohlen
habe darum gefleht
doch mit keinem Blick hast du mich erhoert
mit keinem Wort meiner gedacht
du zogst mich hinunter zu Dir
und viel tiefer warfst du mich hinab
und viel tiefer warfst du mich hinab

der Wind tritt diese Nacht durch leere Raeume
und die Stille, und die Stille trage ich

V noci naplněné slzami,
rozdrcenými na zrcadle,
tak vane vítr prázdným pokojem.
Život se odtud vystěhoval.
Zapomněl tu ale zbytky.
Plazím se z pod koberce ven
a vidím se v zrcadle, jak visím
mrtvý, bez krve a napůl shnilý.

Od bohů jsem sestoupal dolů, abych tě povolal k sobě.
starý kámen v tmavé noci, slzné údolí duše
volal jsem tě, přikázal jsem ti,
snažně jsem tě prosil,
ale ty ses ani okem nepodívala a nevyslyšela mě,
s žádným slovem mé myšlenky.
Zatáhla jsi mě dolů k sobě,
a mnohem hlouběji mě zahodila.
A mnohem hlouběji mě zahodila.

Vítr se dal touto nocí prázdnými pokoji
a klid, já mám klid.