Esclava - Natalia Oreiro

Del norte viajó Lucía hasta la gran ciudad,
atrás quedó su pueblito, su familia y su pesar
llena hasta de esperanzas por un sueño que atrapará
le prometieron trabajo allá en la capital.

Con su mejor sonrisa y su valijita vieja,
Va cantando Lucía mientras el sol se aleja.
Al fin vienen a buscarla dos señores que le hablan,
Le prometen muchas cosas y ella los acompaña.

Nunca pensó que su sueño
sería una pesadilla.
Esos hombres le mintieron,
como esclava la vendieron.

Ahora está encerrada, obligada a regalarse.
Lucía llora su suerte y ya no puede negarse.
No encuentra la salida a esa situación,
Se le escaparon los sueños, perdió toda la ilusión.

Nunca pensó que su sueño
sería una pesadilla.
Esos hombres le mintieron,
como esclava la vendieron.

Sin embargo en este mundo
Siempre hay una salida
Que te saca del oscuro
Hasta aliviarte las heridas.

Desconfiá de las promesas,
Buscá urgente una ayuda
Que te salve de esta angustia
Y te devuelva la alegría.

Ze severu cestovala Lucka do velkoměsta
Za sebou nechala své městečko, svou rodinu a smutek
Plná dokonce nadějí že si splní
svůj sen
Slíbili jí totiž práci v hlavním městě.

Se svým lepším úsměvem a starým kufříčkem, jde a zpívá si, zatímco se Slunce vzdaluje. Nakonec se setkává se dvěma muži, kteří s ní mluví,
slibují ji mnoho věcí a ona je poté doprovází.

Nikdy si nemyslela, že by její sen mohl být noční můra.
Ti muži ji lhali
a jako otrokyni prodali.

Teď je uzavřená, nucená, oddávat se.
Pláče nad svým osudem a už to nemůže odmítnout.
Nenachází východisko z této situace,
Utekly jí sny, ztratila celou iluzi.


Nikdy si nemyslela, že by její sen
mohl být noční můra.
Ti muži ji lhali
a jako otrokyni prodali.

Nicméně na tomto světě
Je vždy nějaké východisko
Které tě vytáhne z temnoty
Dokonce ti i zmírní rány.

Nedůvěřuj slibům,
Hledej naléhavě pomoc
Která tě osvobodí z úzkosti
A navrátí ti tvou radost.