In Memorian(Immortal Peace) - Negative

Like seasons change their face
rain like the tears
winds got your voice whispering my name
Landing shadows come around
telling me the same old story with certain sound
I'm stuck in a place
prisoner of this room
painful memories of me and you
I take colors of longing and paint you on my wall
Is it too much to ask for some golden peace
that's what I expect from you at least
it's simple and understood there's no way out...

I wish that I would be dead
dead like you and I falling like a butterfly
after one lived day
hope you will find your peace immortal eternal and real
I know I cannot be dead yet
just can't live it again...

Too much never enough
we're stuck in time till death leads us away
In a moment that I'm scared the most
you're sleeping aways soon you'll be lost
every breath that you take you'll be closer to where you belong
I never thought this could be so hard and rough
after all we've been trough can't get enough
of this sweetest trip you once gave me as a gift...

I hope you're waiting for me somewhere out there
in a place where we can hold each other again
you went first I'll come right after you
I'm depressed I don't care...
I miss you,
I hope you hear me...

Jako roční období mění své tváře,
déšť jako slzy,
vánky tvým hlasem šeptají mé jméno,
tíživé stíny mi přicházejí říct,
ten stejný starý zaručený příběh.
Jsem zaseklý na tom místě, vězeň tohodle pokoje,
bolestivé vzpomínky na mě a na tebe,
beru barvy touhy a maluju tě na svou zeď.
Je snad tak moc žádat trochu zlatého klidu?
To je to, co od tebe alespoň očekávám,
je to jednoduché a pochopitelné,
není žádné východisko.

Přeju si,abych byl mrtvý,
mrtvý jako ty a padající jako motýl
po jednom prožitém dni.
Doufám, že nalezneš svůj nesmrtelný klid,
věčný a opravdový.
Vím,že ještě nemůžu umřít,
nemohl bych žít znovu.

Hodně nikdy není dost,
jsme uvězněni v čase dokud nás smrt neodvede pryč,
A v momentě, kdy jsem nejvíc vystrašený,
ty nepřítomně spíš a brzy se ztratíš,
a pokaždé když se nadechuješ,
jsi blíž k místu,
kam patříš.
Nikdy jsem si nemyslel,
že to může být tak těžké a drsné,
po tom všem nemůžeme dostat všechno,
v tom sladkém výletu jsi mi byla dána jako dar.

Doufám, že tam někde na mě čekáš,
na tom místě, kde se zase obejmeme,
ty jsi šla první a já půjdu po tobě,
jsem v depresi, ale je mi to jedno,
Chybíš mi,
a doufám, že mě slyšíš..