Prologue - Opeth

A morning in magenta, The petals fed from the dew
She held her breath for a moment, To pause off the stream
Still clinging to vast, Old memories
And I would marvel at her beauty, Playing through the rain
The coffin is beautifully engraved
Stained by soil, Symbols of death
All of which are stared upon, With porcelain eyes it seems
Some spoke, And it was my turn to go
In death entwined, I could not believe
But it hangs around my neck
A soft breeze passed me by, Somewhat warmer for a second
I knew it was the coming of spring, Thus our April Ethereal

Ráno ve fialové,
okvětní lístky se živily rosou,
nachvíli zadržela dech, úplně se pozastavil proud
ještě ohromě přiléhající, staré vzpomínky
a chtěl jsem obdivovat její krásu, hrající v dešti
rakev je krásně vyřezaná,
zašpiněná od hlíny, symboly smrti,
Všichni z nich zírali, s porcelánovýma očima,
a jak se zdá, někteří mluvili, a tak jsem se otočil a šel,
ale zavěsil jsem se kolem krku
a vánek mě minul na okamžik poněkud teplejší,
Věděl jsem, že to byl příchod jara, tedy náš nadpozemský duben...