I Remember - Otep

Who's there?
Who's there?

And I remember
Flashes of laughter
And lunatics
Lost in the asylum
Seductive propaganda
Scrolling across my mind
Like guerilla cinema.

Belts and wooden spoons
Flies in the afterbirth
Like shadows across my brain
And crawling on linoleum kitchens
Streaming death and corporate concienceness into my brain
And cracked porclein sinks stuffed with
Dirty dishes.

The early morning anxiety of gradeschool
Dark stockings to hide the bruises.
Secret friends and festive holidays
And everyone in their sunday best
Pretending to like each other.

For generations and generations of
Sad mistakes.
Stealing away in the dead of night to
Escape the stiff jawed henchmen in the hungry trucks
Of an angry slumlord miles and miles away.

Impatient and understanding
Waking on the side of the road
Hissing radiator hoses cracked like
Burned skin.
Days so hot a nuclear holocaust would've felt like siberian blizzard.

And I remember
The first time I felt it alive inside me
Turning the deadweight
Moving within the folds of its winged embrace
Opening and sliding those black feathers
Inches at a time.
Those feet
Pushing and digging into the membrane
Deep enough to cause pregnancy
And I remember it going numb
And listening to it hum
And I feel it move in its mysteries
Exploring me
And I remember this
And I know
I never had a chance.
There's never any escaping it.

Kdo je tam?
Kdo je tam?

A já si pamatuju
Záblesky smíchu
A světla
Ztraceného v azylu
Lákavá propaganda
Prohánějící se mou myslí
Jako partyzánské kino

Pásy a dřevěné lžíce
Mouchy v placentě
Jako stíny okolo mého mozku
A plazící se po linoleu v kuchyni
Tekoucí smrt a společné bezvědomí do mého
mozku
A pukající porcelán páchne
Špinavým nádobím.

Raná ranní únava školy
Temné punčochy ukrývající modřiny
A každý v nedělí nejvíce
Předstírá jak se má s každým rád.

Po generace a generace
Smutných omylů
Kradnoucí ve smrti noci
Útěk ozubených stoupenců hladovějících
Vzteklí domácí míle a míle daleko

Nedočkavý a rozumějící
Probouzející se na krajnici
Syčící radiátor puká jako
Spálená kůže
Dny tak horké jako nukleární holokaust, neměli
bychom se cítit jako sibiřská vánice.

A já si pamatuji
Kdy jsem jsem poprvé uvnitř cítila živá
Změnila tíhu smrti
Pohybovala se s tíhou jejího okřídleného objetí
Otevírá se a klouže tohle černé peří
Chvíli svědí
Tyhle nohy
Kopou a tlačí do membrány
Dost hluboko aby způsobily těhotenství
A já si pamatuju jak jsem byla otupěná
A naslouchala tomu hukotu
A cítila jsem pohyb těch záhad
Zkoumajících mě
A pamatuji si tohle
A vím
Že nikdy nebudu mít šanci
Není odtud úniku