The Day Before You Came - ABBA

I must have left my house at eight, because I always do
My train, I'm certain, left the station just when it was due
I must have read the morning paper going into town
And having gotten through the editorial, no doubt I must have frowned
I must have made my desk around a quarter after nine
With letters to be read, and heaps of papers waiting to be signed
I must have gone to lunch at half past twelve or so
The usual place, the usual bunch
And still on top of this I'm pretty sure it must have rained
The day before you came

I must have lit my seventh cigarette at half past two
And at the time I never even noticed I was blue
I must have kept on dragging through the business of the day
Without really knowing anything, I hid a part of me away
At five I must have left, there's no exception to the rule
A matter of routine, I've done it ever since I finished school
The train back home again
Undoubtedly I must have read the evening paper then
Oh yes, I'm sure my life was well within it's usual frame
The day before you came

I must have opened my front door at eight o'clock or so
And stopped along the way to buy some Chinese food to go
I'm sure I had my dinner watching something on TV
There's not, I think, a single episode of Dallas that I didn't see
I must have gone to bed around a quarter after ten
I need a lot of sleep, and so I like to be in bed by then
I must have read a while
The latest one by Marilyn French or something in that style
It's funny, but I had no sense of living without aim
The day before you came

And turning out the light
I must have yawned and cuddled up for yet another night
And rattling on the roof I must have heard the sound of rain
The day before you came

Určitě jsem odešla z domu v osm,
protože tak odcházím pokaždé.
Můj vlak jistě odjel přesně podle jízdního řádu.
A já jsem četla ranní noviny cestou do města
a když jsem prošla úvodníky,
bezpochyby jsem se zasmušila.
A v práci jsem tak kolem čtvrt na deset
rozložila po stole dopisy k přečtení
a stohy papírů čekajících na podpis.
Nepochybně jsem odešla na oběd
v půl jedné nebo tak nějak -
na obvyklé místo, s obvyklými lidmi -
a k tomu všemu, jsem si celkem jistá, určitě pršelo.
Den předtím, než jsi přišel ty.

Kolem půl třetí jsem si zapálila svou sedmou cigaretu.
A tehdy jsem vůbec nepostřehla, jak jsem sklíčená.
A prokousávala jsem se každodenními povinnostmi,
aniž bych vážně tušila, že před sebou skrývám
část svého já.
A v pět jsem se určitě vydala domů -
nikdy jsem neudělala výjimku - byla to rutina,
dělala jsem to tak od doby, kdy jsem vyšla ze školy
Vlakem zpátky domů
a já nepochybně četla večerní noviny.
Ó ano, jsem si jistá, že můj život
měl svůj zaběhnutý řád
předtím, než jsi přišel ty.

Kolem osmé jsem určitě otevřela hlavní vchod
a zastavila se pro nějaké čínské jídlo.
Jsem si jistá, že při večeři jsem se dívala na televizi -
myslím, že není jediný díl Dallasu, který bych neviděla.
Asi kolem čtvrt na jedenáct jsem si šla lehnout.
Potřebuji hodně spánku a tak jsem ráda,
když se dostanu do postele tou dobou.
Potom jsem si určitě chvíli četla
nejnovější knížku od Marilyn French
nebo něco v tom stylu.
Je to směšné, ale neměla jsem pocit, že žiju bez cíle,
předtím, než jsi přišel ty.

A zhasnula jsem světlo a zívla a choulila se další noc
a slyšela jsem zvuk deště, bubnujícího na střechu,
den předtím, než jsi přišel ty.