Through a dark and desolate valley he walks
Pale, flickering fires light the way
Along an ice cold river lies his path
The sky is of darkest grey
A cold wind pierce through his bones
And the sharp rocks cut his feet
His clothes and skin are ripped by thorns
His eyes appear to bleed
The land is dead and dry
The water is poisonous
Unknown creatures howling to the sky
Blood chilling and ravenous
The air is thick and dense
A smell of rotting flesh
Every breath is like one thousand knives
Cutting through his chest
Black birds of prey circle the sky
He hears the shadows moan
He sees pale faces pass him by
But he walkds this path alone
Darkness fills his heart with chilling fear
A nameless fear he cannot quell
How did he ever end up here?
This place where death seems to dwell
He repeats the question in his weary mind
The riddle gives him no rest
Yet he knows the answer deep inside
He’s been touched by the chill of death
Enchanting voices urge him on
Though he wants to turn around
They sing to him with soothing words
A chilling, frightening sound
A cold blue ligh shimmer ahead
Where a mountain reaches for the sky
Nidafjell, mountain of the dead
Terrifying it’s might
He approach the gates
His heart is cold
He understands all to well
She awaits him
The truth unfolds
He’s been sent to Nifelhel
|
|
Kráčí temnotou a pustým údolím
Mdlé, blikající ohně ozařují cestu
Stezka leží podél ledově studené řeky
Nebe je z nejtemnější černé
Ledový vítr proniká skrz jeho kosti
A ostré kamení mu řeže chodidla
Jeho oblečení a kůže jsou potrhány od trnů
Jeho oči vypadají, že krvácí
Oblast je mrtvá a suchá
Voda je jedovatá
Neznámá stvoření vyjí na nebe
Krev tuhne v žilách a hladový
Vzduch je silný a hustý
Zápach rozkládajícího se masa
Každý nádech je jako tisíc nožů
Projíždějících hrudníkem
Černí dravci krouží na obloze
Slyší sténat stíny
Vidí jak ho míjejí mdlé tváře
Ale on kráčí tuhle cestu sám
Temnota zaplnila jeho srdce mrazivým strachem
Bezejmenný strach, který nemůže potlačit
Jak se sem vlastně dostal?
Tohle místo kde se zdá, že přebývá smrt
Opakuje si tu otázku ve své znavené mysli
Záhada mu nedává spát
Již zná odpověď hluboko uvnitř
Dotkl se ho chlad smrti
Čarovné hlasy ho dál nabádají
i když se chce otočit
Zpívají mu konejšivými slovy
Mrazivý, děsivý zvuk
Chladné modré světlo se leskne vpředu
Tam, kde hora sahá do nebes
Nidafjell, hora mrtvých
Děsivé to je, možná
Blíží se k branám
Jeho srdce je chladné
Všemu dobře rozumí
Ona ho již očekává
Pravda se ukazuje
Byl poslán do Nifelhelu
|
| | |