král:musím říct že jsem překvapen dům váš nestrádá.
joffré de peyrac:tak mi bůh přeje v konání vítám co jen dál.
král:obrazů snad jen v paříži dnes víc nalést se dá.
všichni:sám nestačí se dívat král.
král:všude samí skvost.
joffré de peyrac:atˇ náš milí host.
angelika:je jen dál.
král:vaše chotˇ touží zajisté mou dvorní dámou být.
angelika:vdaná sem a tak s manželem mi přísluší žít.
král:půvabná navíc odvážná tu chtěl bych blízko mít.
všichni:sám nestačí se dívat král.
král:všude samí skvost.
joffré de peyrac:at´ náš milí host.
angelika:je jen dál.
král:je to zlé když poddaný je štˇastnější než král však vždycky poslední ač dlouhojsem se smál pojednou padám únavou tak dřív půjdu spát.
joffré de peyrak:dovolí král zlatý dar mu smíme s úctou dát.
král:bohatší taky s mysl mé si nechám tetˇ sny zdát.
všichni:sám nestačí se dívat král.
král:všude samí skvost peyrak chybyl dost že mě zval všude samí skvost peyrak chybyl dost že mě zval všude samí skvost peyrak chybyl dost že mě zval.