Před tebou stojím a ty nevíš, co říct...
Chceš utéct pryč, nebo mě svlíct,
jsem múza, či nepřítel?
Došly ti slova, asi moc dobře víš,
že ani tisícem jich nezachytíš,
co cítíš, i kdybys chtěl.
Je to nový, tak tajemný, tak krásný...
Já nejsem další z těch, co znáš,
jsem touha, co nedá ti spát,
přání, co s ním usínáš,
sen, co si necháš zdát.
Já nejsem další z těch, co znáš,
jsem pramen, co z něj toužíš pít,
něžně líbej moji tvář
a můžu jen tvá být.
Před tebou každá padla na kolena,
jen chyběla ta vyvolená,
to už víš, to dobře víš.
Je to nový, tak tajemný, tak krásný...
Já nejsem další z těch, co znáš,
jsem touha, co nedá ti spát,
přání, co s ním usínáš,
sen, co si necháš zdát.
Já nejsem další z těch, co znáš,
jsem pramen, co z něj toužíš pít,
něžně líbej moji tvář
a můžu jen tvá být.
Být mi blíž, to bys si přál,
teď už víš, že jsem tvůj ideál,
nádherná, přirozená,
čistá krása na tu chemie nemá!
Já nejsem další z těch, co znáš,
jsem touha, co nedá ti spát,
přání, co s ním usínáš,
sen, co si necháš zdát.
Já nejsem další z těch, co znáš,
jsem pramen, co z něj toužíš pít,
něžně líbej moji tvář
a můžu jen tvá být.