Rány - Argema

Chladný ráno, pálí mráz,
po flámu jsem, na taxík nezbylo mi zas,
pěškobusem kráčím sám,
když potkám smutnou vílu, kapesník jí dám.

Nechal ji v parku uslzenou,
jak zvadlou růži odhozenou,
nejsem princ, tvář mám neholenou,
říkám: vstaň, život jde dál!

Rány od života bolí,
pár jsem jich slíznul i já,
prohrává ten, koho skolí,
láska zle pochopená.

Rány od života bolí,
pár jsem jich slíznul i já,
prohrává ten, koho skolí,
láska zle pochopená.

O rok starší, v tváři šrám,
v tom parku dostali mne, zase jsem byl sám,
jak tak ležím, procitám,
tu tvář jsem někde viděl, odkud jen ji znám?

Tentokrát jsem já na kolenou,
zvedá mou hlavu zkrvavenou,
jak jsem jen mohl zapomenout,
říká: vstaň, život jde dál!

Rány od života bolí,
pár jsem jich slíznul i já,
prohrává ten, koho skolí,
láska zle pochopená.

Rány od života bolí,
pár jsem jich slíznul i já,
prohrává ten, koho skolí,
láska zle pochopená.

Rány od života bolí,
pár jsem jich slíznul i já,
prohrává ten, koho skolí,
láska zle pochopená.

Rány od života bolí,
pár jsem jich slíznul i já,
prohrává ten, koho skolí,
láska zle pochopená.