Podivný rytíř - Assonance

Neznámý rytíř, přijel nedávno k nám,
za ženu, chce si mě vzít.
Do hrabství na severním pobřeží,
mám na jeho hrad odejít.

Přines mi zlato, co tvůj otec má
a šperky od matky své.
A přiveď pár koní, co ponesou nás,
na cestě nebezpečné.

Nasedla na klisnu, bílou jak sníh,
on na černém hřebci jel.
A jeli tak dlouho až pohasl den
a měsíc se na nebi skvěl.

Ach zastav můj milý, jsem unavená,
musím si odpočinout,
nechej mě napít a na chvíli jen,
ve tvém náručí spočinout.

Rytíř však koně jen pobídl v cval,
že jak vítr letěli tmou.
Jen vydrž má lásko, už za krátký čas,
uvidíš komnatu svou.

A tak jeli nocí, dál na sever,
už padala vysílením.
Až dojeli k útesům na pobřeží,
bylo pár hodin, před svítáním.

Chystej se na smtr má milovaná,
hrob ve vlnách budeš mít.
Šest dívek už sem tu dřív utopil
a sedmá teď ty musíš být.

Svlékej lásko svůj hedvábný šat,
ten zajisté musím ti vzít.
Vždyť bylo by škoda, tak nádherný háv,
na mořském dně nechat shnít.

Když si mám svléhnout svůj hedvábný šat,
tak podej mi přikrývku svou,
nedopustím, aby lupič a vrah,
spatřil mě odhalenou.

S úšklebkem od ní, odvrátil tvář,
cár hadru hodit jí chtěl.
Když vrazila do něj, až zavrávoral,
a z útesu do moře sjel.

Jen ochutnej moře, rytíři můj,
stejnou smrt pro tebe mám.
Vždyť šesti dívkám, si životy vzal,
však po sedmé zemřet ty sám.

Chvíli tam stála, bez pohnutí,
než jeho křik, ve vlnách ztih.
Zpěněný příboj, ho na skály hnal,
a na cáry roztříštil v nich...