Zelené francouzské pláně - Assonance

Tak jakpak se máš, Willy, příteli můj,
dovolíš, jen si sednu do stínu na hrob tvůj.
horkým letním sluncem jsem rozpálená,
chodím celý den a jsem unavená.
Podle náhrobku vidím, slavils osmnáct let
když jsi v zbytečné válce opustil tenhle svět,
doufám, že zemřel jsi čistý a hned,
že jsi nestřílel první, když přišel rozkaz vpřed.


Hrály píšťaly k tomu, nesli tě zpátky domů
a zazněly salvy, když tě spouštěli níž
a když kněz dělal kříž nad tvým tělem,
začly dudy zvolna hrát tesknou píseň.

Zanechal jsi tu dívku nebo snad ženu svou,
vzpomínky v jejím srdci nikdy nevyblednou,
i když zemřel jsi dávno, před mnoha lety
v jejích očích jsi zůstal osmnáctiletý.
Nebo jsi pouhý cizinec beze jména
v dlouhém seznamu padlých, jehož připomíná
zažloutlá fotka chlapce s hnědýma očima,
která nikoho dávno už nezajímá.

Hrály píšťaly k tomu, nesli tě zpátky domů
a zazněly salvy, když tě spouštěli níž
a když kněz dělal kříž nad tvým tělem,
začly dudy zvolna hrát tesknou píseň.


Na francouzských pláních vlčí máky kvetou,
barvy ze strání svítí pestrou paletou,
horký letní vítr začal od moře vát,
žádné pušky a plyn, žádný ostnatý drát.
Jenom tisíce křížů tady v písku stojí
a svým tichým hlasem k oblakům žalují,
že z touhy člověka vládnout vzešlo utrpení,
že zničil a proklel celá pokolení.

Hrály píšťaly k tomu, nesli tě zpátky domů
a zazněly salvy, když tě spouštěli níž
a když kněz dělal kříž nad tvým tělem,
začly dudy zvolna hrát tesknou píseň.
a když kněz dělal kříž nad tvým tělem,
začly dudy zvolna hrát tesknou píseň.