Marie - Březík Jiří

Ohromený a oslepený tvým zářením,

stošestý den se vznáším nad zemí.

Kdo mi tu sílu může vzít?



V bludišti ztrát

jsem šťastný, jsem rád - když usínám.

Díky chci vzdát,

že úsměv tvůj stále blízko mám.

Jsem tu sám, tvé jméno písni dám

a ještě mi půl noci zbývá,

než ránem bude znít.



Ref.: Marie, nádherný mně sen se zdál,

že ti mou píseň letní vítr hrál.

Se sny je vážně, holka, kříž,

i když mě poutá zemská tíž,

přece jen doufám, že noc přijde blíž,

že se mi vrátíš.



Bezpočtukrát jsem na světě rád - i zoufalý.

Tenhle svět zvládnout jsme si troufali

a teď jen prázdné nádraží.



Staň se co staň,

že hladím tvou dlaň tu zkouším snít.

Láska je zbraň,

jak pokaždé další šanci mít.

Rád tě mám,

tvé jméno lásce dám,

Maria, Maria, Maria,

chci s tebou chvíli být.



Ref. 1: Marie... ...až noc přijde blíž.



Ref. 2: Že tě zas krásnou v dálce spatřím stát,

Marie, víš, umím jen písně hrát.

Mé sny se k ránu změní v prach,

vždyť z velkých plánů bývá krach.



Ref. 3: Marie, dej si říct a chvíli stůj,

Marie, mám rád hlas i úsměv tvůj.

Ty všechno chápeš, všechno víš,

jen posloucháš a neslyšíš.

Budu se ptát, až v noci přijdeš blíž.



Ref. 4: Proč právě tím náš příběh skončit má?

Proč jsi tak svůdná, něžná, líbezná?

Proč jsme tak zrádně spoutaní,

že láska lásku vyhání,

že musím hrát si na spaní,

kdy vím, že se sny vrátí?



Snad se mi vrátí.