Pod oknem - Březík Jiří

Vůbec mě neznáš, dívko v okně čtoucí

jsem jenom obyčejný kolemjdoucí

Přesto váhám udělat krok,

jenž by určil nový směr



Nejspíš

jen po mně v konci stránky

okem blýskneš

pak nás rej písmen znovu oddělí

než přijde závěr

a rozuzlení



A rozhodně to není fér

Vždyť já už znám tvé jméno Kamila

co krásně chutná po heřmánku

Já k tobě svoji touhu vysílám

a ty čteš dvěstěšestou stránku



Teď jistě přijde chvíle nemilá,

kdy knížku zavřeš, z okna zmizíš

A já jsem pouhý člověk cizí

co od tvých dveří musí jít



To právě jen tvé jméno objímá mě

Jak rád bych nabídnul

tvým pažím rámě

cestou rájem

vymyšleným v knížce,

kterou v dlaních máš



Nejspíš

jsem asi sedmý, osmý na pořadí

Tvé rty už dávno jiný úsměv svádí

ke všem hříchům

A v zamyšlení

ty na ten úsměv vzpomínáš



Já sice znám už jméno Kamila

co krásně chutná po heřmánku

Dál marně svoji touhu vysílám,

zatímco propadla jsi spánku



Vzkažte mé prokletí všem Sibylám!

Proč prohru mou navěky věští?

Opilý potácím se v dešti,

jenž před tvým domem padá níž

Jsem kámen, který řeka omílá



A mojí lásce hrany zruší

Co bude dál, už dávno tuším -

Ty další stránku otáčíš