Kousek - Brontosauři

Vítr se zdvihá a píská
a noc opilá začne se smát,
jen ten, kdo ví, jak je, když stýská se,
jen ten umí říct, jak mi je.

Zavřenej s kytarou skládám,
a když neskládám, pořád bych spal,
kam se podívám, všude je tě kousek, lásko,
včera vlasy tvý jsem ze stolku vzal.

Však víš, však víš,
taky díváš se z oken, jestli mě neuvidíš někde stát,
netrap se bůhvíproč, miláčku, doma jsem, sedím sám,
tvůj, jen tvůj.

Vítr se chlubí a píská,
suché zemi přines' stíny a déšť,
a co já, kdo mě zchladí, kdo vískat
bude ve vlasech, když ráno chci vstát?

Však víš, však víš,
taky díváš se z oken, jestli mě neuvidíš někde stát,
netrap se bůhvíproč, miláčku, doma jsem, sedím sám,
tvůj, jen tvůj.

Však víš, však víš, však víš, však víš,
však víš, však víš, však víš, však víš, však víš ...