Tma - Brontosauři

To bys nevěřila, jak, jak sluší ti noc,
čtyři světýlka očí a tma,
tenhle zapadlej kout, jinak smutnej až moc,
tebou voní a směje se snad.

Jen se schovej sem ke mně, já sílu teď mám,
že bych rozbíjel skály a vlaky táh' sám,
a když po tváři bříšky svých prstů mi jdeš,
málem váhám, zda skutečně jseš.

To bys nevěřila jak, jak sluší ti noc,
v tichu myšlenkám daří se líp,
víc tě vnímám, co chceš mlčky beze slov říct,
ve světle stud tvůj neřek' by nic.

Jen se schovej sem ke mně, já sílu teď mám,
že bych rozbíjel skály a vlaky táh' sám,
a když po tváři bříšky svých prstů mi jdeš,
málem váhám, zda skutečně jseš.

Jen se schovej sem ke mně, já sílu teď mám,
že bych rozbíjel skály a vlaky táh' sám,
a když po tváři bříšky svých prstů mi jdeš,
málem váhám, zda skutečně jseš.