A little boy, six years old
A little too used to being alone
Another new mom and dad
Another school, another house that will never be home
When people ask him how he likes this place
He looks up and says with a smile upon his face
This is my temporary home, it's not where I belong
Windows and rooms that I'm passing through
This is just a stop on the way to where I'm going
I'm not afraid because I know
This is my temporary home
Young mom, on her own
She needs a little help, got nowhere to go
She's looking for a job, looking for a way out
'Cause a halfway house will never be a home
At night she whispers to her baby girl
"Someday we'll find our place here in this world"
This is our temporary home, it's not where we belong
Windows and rooms that we're passing through
This is just a stop on the way to where we're going
I'm not afraid because I know
This is our temporary home
Old man, hospital bed
The room is filled with people he loves
And he whispers
"Don't cry for me, I'll see you all someday"
He looks up and says
"I can see God's face"
This is my temporary home, it's not where I belong
Windows and rooms that I'm passing through
This was just a stop on the way to where I'm going
I'm not afraid because I know
This was my temporary home
This is our temporary home
|
|
Malý kluk, šest let starý
tak málo zvyklý být sám
jiná nová mama a táta
jiná škola, jiný dům ve kterém nikdy nebude doma
když se ho lidé ptají, jak se mu líbí tohle místo
podíva se nahoru a řekne s úsměvem na tváři
tohle je můj dočasný domov, nepatřím sem
okna a pokoje kterými procházím
to je jen zastávka na cestě po které jdu
nebojím se protože vím že
tohle je můj dočasný domov
mladá máma, nevlastní
potřebuje malou pomoc, nemá kam jít
hledá novou práci, hledá cestu ven
protože dům na půli cesty nikdy nebude domov
v noci jí šeptá malá holčička
"jednoho dne na světě najdeme své místo"
Tohle je náš dočasný domov, nepatříme sem
okna a pokoje kterýmy procházíme
to je jen zastávka na cestě po které jdeme
nebojím se protože vím
tohle je náš dočasný domov
starý muž, nemocniční postel
místnost je plná lidí které miluje
a on šeptá
"neplačte pro mě, jdnoho dne se všichni uvidíme"
podívá se nahoru a řekne
"Můžu vidět boží tvář"
tohle je můj dočasný domov, nepatřím sem
okna a pokoje kterými procházím
to je jen zastávka na cestě po které jdu
nebojám se protože vím
tohle je můj dočasný domov
tohle je náš dočasný domov
|