Byronic Man - Cradle Of Filth

As lonely as a poet on the wall of Jericho
Or the moon without the comfort of the stars
I am loathe to know it that a man without a soul
Is nothing but a split canopic jar

I proved it, improved it
Drove a sonnet right through it
And in this state of bliss
Evil kissed with wet lips
Pen-filled fingertips
Which drew me, for through me
Illuminati usually pissed
But with words of some hurts worth
I threw a party that extended God’s list

Exciting new flames that my face would claim for me
Reciting back the almanac of travesties

They call me bad
Mad Caliban with manner
Dangerous to know
A passing fad
Taught in all debauch I excess and in canto

Grown wild this childe
Whole harems defiled
Faustina’s and Mina’s
Lady Libertine and her sisters between her

What spread of lies arise when lovers die
Which circle of hell is mine when I arrive?

They call me bad
Mad Caliban with manners
Dangerous to know
A passing fad
Taught in all debauch
Crow against the virgin snow

Grown colder, my shoulder
Like a boulder beside her
And bolder, not wiser
My dark seed took up root inside he
That mouldered, where older

Beddings would hold a passionate sigh
But laudanum and soda
Lord Numb coda
Merited a forest of inherited spite

Fleeing grief for foreign maps
I still played vampire aristocrat
Unloading my gun in hot, promiscuous laps

Then shooting swans in a gondola
I tripped my foot on a falled star
And there’s nothing like a mouthful of Venetian tar
To let you know just who you fucking are

The patron saint of heartache

Ever after, can they hear my laughter?

The patrons saint of heartache

Never craft a better bed of disaster...

The patron saint of heartache

They call me bad
Made Caliban with manners
Dangerous to know
A passing fad
Taught in all debauch
In excess and in canto

They call me bad
Mad Caliban with manners
Dangerious to know
A passing fad
Whereupron I tell them
To go fuck their mothers
As so...
On my grave

Tak osamělý jako básník u hradeb Jericha,
na měsíci bez hvězd
štítím se připustit, že člověk bez duše
je jako rozbitá kanopa

Dokázal jsem to
Vylepšil to
zahrál jsem sonet
přímo v tom.
A v tomto stavu blaženosti
zlo políbilo vlhkými rty
konečky prstů,
kterými na mě
osvícenci chcali
Ale slovy které bolí
jsem vtrhl na party a rozšířil Boži seznam


Vzrušující nové plameny, jež vykřičí mou slávu za mě
recitujíc almanach přetvářky

Škaredě mi říkají,
šílený surovec s manýrami
jež je lepší nevědět
úchylky
vyvedené ve všem hnusu
v excesu a v sopránu

Zdivočelo
tohle děcko
celé harémy vyplenilo
a v nich lady Libertine a její sestry

Jaká snůška lží, když umírá milenec
který pekelný kruch bude můj až dorazím ?

Škaredě mi říkají,
šílený surovec s manýrami
jež je lepší nevědět
úchylky
vyvedené ve všem hnusu
dav proti panenské čistotě

Vychladl jsem, má ramena
jako balvany vedle ní
a silnější, ale ne moudřejší
zapustilo v ní mé temné sémě kořeny
které časem trouchniví

Lože snese vášnivý vzdech
ale Laudanum a soda
Pan Křehký Koda
si zasloužil les zděděné nenávisti

Stahuji zármutek z cizích map
hrál jsem na upíří šlechtice
mé zbraně jsou vybity

Pak střílejíc labutě z gondoly
prošel jsem se po padlé hvězdě
a není nic takového jako tlama plná asfaltu
která by tě naučila vědět kdo kurva seš

Svatý patron srdcebolu
vidím že můj svět už padá
můj svět upadá
Svatý patron srdcebolu
vidím že můj svět už padá
můj svět upadá

A i pak slyšet bude můj smích

Svatý patron srdcebolu

Nikdy jsem nestlal postel větší bolesti

Svatý patron srdcebolu

Škaredě mi říkají,
šílený surovec s manýrami
jež je lepší nevědět
úchylky
vyvedené ve všem hnusu
v excesu a v sopránu

Škaredě mi říkají,
šílený surovec s manýrami
jež je lepší nevědět
úchylky
na což jim odvětím,
mrdejte svý matky

A tak....
Na mém hrobě