Darkness Incarnate - Cradle Of Filth

'Something thicker than despair
Rides upon the midnight air
The smell of blood, the taste of prey
We spy you hiding Gilles de Rais'

Under August swelter
After banquet and soiree
When spiced wine and song
Have further heated veins
To the ninth degree as tenacula
Hold another body in their sway
Gilles retires from the grasping fires
That will ashen the remains

Darkness incarnate

Demons in his semen
That once clung about the throats
Of children dragged from cellars to his rooms
Now permeate the castle
All who sleep dream of the goat
That dark eclectic harbinger of doom

Nightingales sang of tragedy
Whispers were made of blasphemy
Vain, insane, this brute aloof
Drew tainted veils over bitter truth

The stairs ran helter-skelter
His bedchamber besieged
By phantoms who sheltered
In it's furs, remorse
Sought to overwhelm him
Like a lantern of disease
That shone on rotten faces
Of those murdered out in force

Darkness incarnate

Fleeing ghosts so indisposed
To his Satanic love
Of children dragged from cellars to his feast
He rose, a carnal wind opposed
To those that sat above
Tearing out into the forest like a beast

The night wind sang of tragedy
Whispers were made of blasphemy
Vain, insane, this brute aloof
Drew tainted sails over naked truth

Madness clouded everything
Like a lycanthropic shroud
And through it's ghastly lineaments he saw
The trees become obscenities
Semen drip from every bough
As if he rooted Nature like a whore

Dryads tongued under skirts of leaves
Surrendering branches that slenderly pleased
The Mocking orifices and the forest on her knees

Then once besotted, knotted trunks now grew
Rotten, venereal, cancerous, blue
The clotting of his heart to a rank cantankerous tune

Beneath the sallow moonlight
In a wonderland of pain
Gilles fled back to the castle
Terrified and drained
He sought his deep red velvet bed
And the sleep it preordained
Exhausted, forced into the dead
The creep of nightmares came again

Madness clouded everything
Like a lycanthropic shroud
And through it's ghastly lineaments he saw
Hundreds of slain children
Some came crawling disembowelled
To where he stretched out howling on all fours

Corpses tore at his legs and knees
As he clawed to the cross, begging reprieve
From a Lord that soared above the awful scene

He sobbed and wept, no voice was left
To scream, the dream was not drubbed yet
He heard the horrors hiss beside him, /'Herod, you'll regret...'

'Who hears the tears of nightfall?
Who steers the spears so spiteful?'

"Něco silnější jako beznaděj
Prohání se ovzduším půlnočním sem a tam
Vůně krve, kořisti sladká chuť
Gilles de Rais, ukrytí pozorujeme tvoji pouť."

V horku srpna
Po banketu a večírku
Když písně a vonné vína
Zvedli náladu k výšinám
Na devátý stupeň, když kleště z ocele
Uchopili další bezmocné tělo
Gilles couvá, když se po něm natahují plameny
Starající se o to, aby vše shořelo

Stělesněná temnota

Démoni v jeho semenu skrytí
Hned se na hrdla dětí nalepili
Ze sklepu je do jeho komnat dovedli
Celým zámkem prosákli
Všichni, co spí a o radovánkách sní
Tento posel osudu vybíravý a temný

O tragédii slavící zpívali
Šepot se zvedal nad tím rouháním
Zbytečný, šílený, tento surovec chladnž
Převlíkal poskvrněné závoje nad trpkou pravdou

Po schodech běžel hlava nehlava
Jeho postel byla oblíhaná
Skrytými fantomy
Ve vlastných kožešinách
Hledali výčitky, aby ho jimi zaplavili
Jako pochodeň nemoci, která svítí
Svítil na shnilých tvářích
Těch, co byli brutálně zabiti

Stělesněné temnota

Utíkající duchové tak znechuceni
Z jeho ďábelské lásky k dětem
Ze sklepů je do komnat vedli
Povstal, otočil se pozemský vítr
Na ty, co seděli okolo
Jako šelma je povytrhal směrem k lesům

O tragédii noční větry zpívali
Šepot se zvedal nad tím rouháním
Zbytečný, šílený, tento surovec chladnž
Převlíkal poskvrněné závoje nad trpkou pravdou

Vše se zatáhlo šílenstvím krutým
Jako rubáš vlkodlaka
A viděl skrz ty hrozné črty
Jak stromy obscénně začaly
Z každé věty semenem kapat
Pooral půd, jako by to byla děvka

Divoženky spojené pod sukní z listů
Odevzdané větve na kolenou bídně prosily
Posmívající se hrdla a les tmavý

Potom jednou zmatené, pusili se růst kulaté kmeny
Shnilé, nakažené, smutné, vyžrané rakovinou
Chuchvalec jeho srdce k hravým melodiím

Pod sinalým měsíčním svitem
V krajině bolestivých zázraků
Gilles zpět k hradu pronikl
Prázdný a vyděšený
Toužil se do hlubin červené sametové postele vnořit
A do spánku, který mu ustanoví
Vyčerpaný, dohnaný k smrti
Vrací se zpět, zakrádání noční můry

Vše se zatáhlo smutkem krutým
Jako rubáš vlkodlaka
A viděl skrz ty hrozné črty
Stovky zabitých sirot
Některé se k němu vypitvané plazili
Natáhl se k nim zavýjejíc na všech čtyřech

Prodíral se zbytkama mrtvol při kolenou a nohách
Když se drápal ke kříži, o milost žebral a prosil

Vzlykal a plakal, na výkřik mu nezůstal hlas
Sen nebyl porazen
V blízkosti pošul syčení děsivé
"Herodes, budeš litovat..."

"Kdo naslouchá soumraku slz?
Kdo kopí nevraživosti vrhá?"