Dirge Inferno - Cradle Of Filth

Carrion my name
For those who choose to mouth the curse
A tragic serenade
With Judas in my stride
The gothic halls of shame
Where statues coldly hold no worse
Than the murders I reclaim
From a dark, forsaken time

Kissing heaven,spent
He wipes lips free of his hectic discharge
Wishing to repent
For the brute that ravaged free
In slight hands beauty weeps
Conquest's deep methodical screwing
Hurt repeatedly
Like the world wound at his feet

Dirge Inferno

As it is written, damn it
So let it be wrung
From throats of those in overthrow
The past at last has come

A savage bite without respite
Pervades the freezing air
This winter chill, grist for his mill
If tears of joy will blear elsewhere
And church bells drown in the cracks of doom
The storms above us hew
As lightning runs like bifurcate tongues
Deflowering two by two

Hissing, malcontent
He storms the skies on electric discharge
Pissing in contempt
On the effigies of the weak
Killing all resolve
The great beast simmers, his scarlet women
Spit their vitriol
On the terrified face of peace

Dirge Inferno

As it is written, damn it
So let it be wrung
From throats of those in overthrow
Our past at last has come

A hellbound heart, the rose and thorn
Have locked to hasten blood
The moon disrobes, to harden droves
Of legions pouring
These rivers press, his breath adorns
Senates and enemy seats
Whilst his power takes as ingratitude
The writhing of the weak

Wormwood my name
The poisoned star that fell to earth
And blistered free of shame
In the pits of self-rebirth
Now those caves become a garret
Overseeing endless barracks
As the waters turn to claret
And the Vatican satins burn

Ti kteří si zvolili nést kletbu,
mi říkají zdechlina,
tragická serenáda
s Jidášem patách.
V gotických síních hanby
sochy chladně nehlídají nic horšího,
než vrahy, jež se navrátili
z prázdných, temných dob.

Líbajíce nebesa,
rozevírá rty, jež tak uvolněny byly,
přejíce si, litujíce,
tu bestii, jež ničila.
V jemných rukou krása slzy roní,
rytmické bušení zkázy
zraňovalo ji víc a víc
jak svět plazící se kolem jejích nohou

Temné inferno

Bylo tak psáno, zatraceně,
tak teď podřežme,
hrdla těch jež na zádech,
smrt nakonec dostihla.

Barbar kousne bez varování.
Ledový vítr zaplňuje zem,
mráz této zimy, vodou je na jeho mlýn.
Až slzy radosti zalijí oči jiných,
a zvuk kostelního zvonu se utopí v ranách zkázy,
bouře se zjeví nad námi.
Jak hadí jazyk budou blesky,
ničit jedno vedle druhého.

Nespokojený sykot,
když nebesa bouří elektrickými výbuchy,
s despektem chčije
na ty vyobrazení slabosti.
Rozhřešení zabíjí vše,
Zvíře pomalu zmírá, jeho šarlatová krásky,
vyplivly na zhnusenou tvář míru
svůj vitriol

Temné inferno

Bylo tak psáno, zatraceně,
tak teď podřežme,
hrdla těch jež na zádech,
smrt nakonec dostihla.

Srdce pekla, růže, trn,
uvěznily se do zrychlené krve.
Měsíc se obnažuje, aby davy
valících se legií zcepeněly.
Drtí síla davu a jeho dech zdobí
senáty a trůny nepřátel,
zatímco jeho síla sama setkává se s nevděkem
Agónie slabých ji zvou.

Červotoč mé jméno,
otrávená hvězda, padlá na zemi.
a naleštěna, zbavena hrůzy
v jámách samoznovuzrození.
Z jam stávají se kůry,
shlížejí na nekonečná kasárna
zatímco voda se mění ve víno,
a svatí vatikánu hoří.