Godspeed On The Devil's Thunder - Cradle Of Filth

"This is the moment I go to God"

Burning like derision on the prism of night
Still squirming from the sermon, those determined parasites
Meant to overpower and bedizen his light
He paced his tower prison with a dissonant appetite
The moon was black

Devil may care
Three times he'd glared before his judges
Darkening there
With a Wormwood mind
And a gullet of poison

Asked
He thought the court a farce
His tongue as sharp as glass
A bastard to the last
This truth assassin...

..tautened his claws at the ruinous cast
Flexing vexation at clerics aghast
In uproar he caused the cross to be masked
And the hex of exile from God's Kingdom passed

Back in the mirror, shattered vanity died
The curse even clearer on the sanity side
Banished from the lavish tracts of paradise
From Heaven's shored poured to the sore divide

The moon was black

Devil may care
Their thunder sundered all his veils
Thickening there
His beligerent pulse
To a sickening crawl

Yes
He'd fostered wickedness
Fed vipers at his breast
Inflicted death's caress
So now to suffer...

He'd burn, discern
That his second turn
Would last for eternity
In reckoning flames

That night his plight marched in demented Parades
O'er a rainbow of black magic scars
The blood ran to fear, turned to torment in spades
Deep in the sleep of this heretic, barred

The nightmares were livid, occultist, depraved
His epiphany struggled to come
But dawn found him there, redemptive, prepared
Like Christ to Golgotha, his face to the sun

All fears were smeared
When Joan had appeared
In a shower of tears
Last vestige of innocence

Yearning for her vision of divinity
Of her miracles and dreamt lyrical deeds

He would meet her at the pyre as the fire kissed
And together they'd climb to God, entwined in bliss

Devil may care
He awed the court with a sworn confession
Quickening there
His radiant death
And acute renewal

Thus
The end was glorious
He went like Jesus trussed
To shadow and to dust
At the stroke of seven

And
With thieves at both his hands
The Reaper of these lands
Wept with holy plans
As he choked to heaven

"Toto je chvíle, když k Bohu odcházím"

Hořící jako výsměch v pohledu noci
Stále dotknutý kázní, paraziti ustanovení k moci
Chystali se jeho světlo přemoci a skrášlit
Vězení ve věži kroky měřil zvláštními, choutkama zmítaný
Měsíc byl temný a prázdný

Ďábel může mít své zájmy
Třikrát se koukne než odsoudí
Stmívá se právě
S myslí zatrpknutou
A kanálkem na jed

Pteli se ho
Věděl, že sou je součástí frašky
Jazyk ostrý jako sklo z rozbité láhve
Až do konce sršel z něj strach
Teto pravdy vrah...

... zaťal čelisti do záhuby a skřivený hněv hodil
Hrůzou zděšenému duchovenstvu do tváře
V pobouření zapříčinil odhalení kříže
A šestice vyhaná z Božího království přišla

Odraz v zrcadle, v pýše umírá na kusy rozmlácený
I z pohledu zdravého rozumu se jedná kletbu jakousi
Z rajských zákoutí hojnosti vyhostěný
Z Nebeských břehů rozlitý a bolestivě roztrhán na kusy

Měsíc byl temný

Ďábel můj konat ve svém zájmu
Hromem mu všechny masky strhnul
Vše to houstne pod závojem
Jeho pulz ještě hmatatelný je
Mění se v plazení chorobné

Ano
Skaženost podporoval
Na hrudi si zmije choval
Zasáhnutý pohlazením smrti
Tak nyní trpí...
Áno

Shořel, rozeznal
Že jeho další pokusy
Ho nechají věčnost okusit
V plamenech, co zúčtování nesou

V této noci jeho čest v šílených průvodech pochodovala
Skrz duhu černé magie jizvy ponatahovala
Krev strachem vřela, jen kartami se dala v utrpení obrátit
Hluboko ve spánku tohoto kacíře, nemá se kam vyplavit

Noční můry spopelavěly, okultista
Svoje úsilí za Zjevení Pána zhanobil
Svítání ho tam našlo, byl připraven na spasení do poslední chvíle
Jako Kristus na Golgothu, tváří k slunci obrátěnou se chystal

Všechny strachy se ztratili
Když Johanka zjevila svou tvář
Ve sprše slz
Důkaz nevinný přetrval

Prahl po jejích vidinách božskosti smělých
Po jejích zázrakách a vysněných skutkách

Chtěl ji potkat na hranici, když mu oheň pošle první polibky
A spolu by šli k Bohu, zavinutí v blaženosti

Ďábel se o svoje zájmy stará
Ohromil soud, když přiznání odpřísahal
Něco se zrychluje
Jeho smrt zářící
A obnova naléhavá

Tak
Konec nabral velké slávy
Odešel tak jako Ježíš přibitý na trámy
Do prachu a stínu
Když odbila sedmá

A
Po obou rukách se zloději a vrahy
Vrah, co toulal se krajinou celkem sám
Vyplakán svatými plány
Když se škrtil k nebesům