Tortured Soul Asylum - Cradle Of Filth

"Oh, sweet Midian
I burn for thee at heart
Don't despair me
Come bare me on wings of graveyard robbed leather
To where pleasure rings deep secrets
In spurts after dark..." *

Under full moons waxing lyrically
Death's poetry floods the soul
Like the freezing seed of a demon freed
To curse the stars with vertigo
And in their dance, in trance I've prised wide
Slick rifts twixt obsidian thighs
Hymeneal gates to darker sides
A glimpse of plinths where Midian lies

Midian...

Haunted by this portent
This obsession in my mind
With a city sunk below
Tall cedar groves and graves sublime
Sporting their importance
Marble wings spread to the skies
A vale of dreams that it would seem
The daylights race to leave behind

These visions struck like a furious fuck
Nailing wet lips to cold cemetery walls
Flashes of lust to dust
Splashed across my psychic pall
As hybrid lovers reached their cusp
With final thrusts I saw it all

Forbidden Midian
A long fabled Judecca
A sanctuary for sin...
To rival Heaven
Free of Eden's tragic wreck
(Though the only Angels in repose
Were those with ivy strangled necks)
Small mercies in vistas of dolmen and vault
Gaunt, haunched edifices
Midst lightfingered mists
From whence more awful shadows
Drew back rusted bolts
And dared a threshold
The searing Sun had knelt to kiss

Shades of dusk, cruelty and myth
The Tribes of Christ will not forgive
And shall not suffer their kind to live

For I, mesmerized, started not from tombs
Or their waltz so sibilant
Through the gathering gloom
But from flumes of the moon in bloom
Baring cach a face effaced
And raped in the womb

In hidden Midian
A vatican lying in state
For the sanctity of sin...
To rival Heaven
Above Eden's birth defects
Though the only Angels that arose
Were those who fell to most requests
Small mercies in vistas where dolmen and vault
Caught twisted whispers where fisted sisters
Haunched, flaunted orifice
Midst lighter fingered mists
Whilst I watched without revolt
Carnalities few beasts permit

Between the dog and wolf
Bared fangs met in intercourse
A nightly rite of teeth and cunt
For those below who rose to hunt

Sor sights that preyed on Me for days
And in laudenum's haze
I painted them all...

The slew of sith and kin
I drew in blood, my veins in thrall
To Deathugees at peace within
(An underworld free of Mortal rule)
Crotesques and wolves in womens skins
The raven winged and missing limbed
Suicides and split thighed Seraphim

And marble stairs
Stargrazers dare
Ascend like prayer
(As smoke or ghost or lithe nightmares)

Under fullmoons waxing lyrically
Death's poetry floods the soul
Like the recking weed of a demon freed
To curse the star with vertigo
And in their dance, in trance I prise wide
Slick rifts twixt obsidian thighs
Hymeneal gates to other sides
A labyrinth wherein Midian hides

Midian...

I know I've seen
Through the blackbacked mirrors in sanity
Lucent prides amassed in last retreat
Prurient souls but no more freaks
Than those leashing dreams at harm's length from Me
And just like grim ascension prophecies
My revenge, carved deep, will be
A grisly plot that reads
Like my filthy white ward spattered with their screams
When My Deviliverers come from fog for Me...

Exhuming the moon
Through the bars in My room
The sooner the bitter pills swallowed are through...
But no Aphrodites, Genotypes, Demonarchetypes,
No Cenobites rise to clame me from you

No! No! No!
Don't leave here in this storm weathered cell
No! No! No!
With prophets and losses
And dead men from crosses
My fate is a preview of derelict Hell

"Oh, sladký Midiane
Mé srdce pro tebe plane
Nezoufám si
Přijď mne odhalit na křídlech z kůže odívající hřbitov
Tam, kde rozkoš lemuje hluboká tajemství
Kterak se žene za temnotou..."

Pod úplňkem rostoucí lyrickost
Poezie Smrti zaplavuje duši
Jako mrznoucí sémě démona, osvobozeného
By proklel hvězdy závratí
A v jejich tanci, v transu Jsem si hluboce vážil
Úhledných rozsedlin mezi obsidiánovými stehny
Hymenálních bran do temných krajů
Záblesků podloží, na němž spočívá Midian

Midian...

Pronásledován touto zlou zvěstí
Touto posedlostí své mysli
Městem kleslým do hlubin
Vysoké cedrové háje a hroby ční
Bavíce se svou důležitostí
Mramorová křídla se rozevírají k nebesům
Údolí snů, že by se zdálo
Rasou denního světla pozapomenuté

Tyto vize udeřily jako zuřivé šoustání
Přibíjejíce vlhké rty na chladné hřbitovní zdi
Vzněty vášně až v prach
Rozstříkaný po mém psychickém plášti
Jak hybridní milenci dosahovali svého vrholu
Posledními přírazy, vše jsem to spatřil

Zakázaný Midian
Starodávná, bájná Judea
Útočiště hříchu...
By soupeřilo s Nebem
Prosté tragického ztroskotání Edenu
(I když jediní Andělé, jenž odpočívali
Byli ti s krky rdoušenými břečťanem)
Drobná milosrdenství v alejích dolmenů a hrobek
Vyzáblé, kyčelnaté stavby
Mezi světlo uchopujícími mlhami
Odkud odpornější stíny
Vytahovaly zrezivělé závory
A odvažovaly se přes práh
Žhnoucí Slunce pokleklo k polibku

Clony šera, krutosti a mýtu
Kristovy kmeny neodpustí
A nestrpí by jejich druh žil

Proto Já, zhypnotizován, čemuž nedaly podnět hroby
Nebo jejich valčík, tak syčivý
Skrze vzrůstající přítmí
Ale přívaly světla měsíce v rozkvětu
Obnažující úkryt tváře smazané
A v lůnu znásilněné

Ve skrytém Midianu
Vatikánu ležícím ve státě
Pro svátost hříchu...
By soupeřil s Nebem
Nad defekty původu Edenu
I když jediní Andělé, jenž povstali
Byli ti, kteří zklamali ve většině požadavcích
Drobná milosrdenství v alejích dolmenů a hrobek
Zachytily vyšinuté šepoty, tam, kde sevřely v pěst sestry
Mezi boky se skvící, honosný otvor
Uprostřed světlo pohlcujích mlh
Zatímco jsem sledoval bez pobouření
Smyslnosti dovolené nemnoha bestiím

Mezi vlkem a psem
Se obnažené tesáky setkaly v obcování
Noční obřad zubů a kundy
Pro ty z hlubin, jenž povstali k lovu

Bolestivé pohledy, jež Mne užíraly po celé dny
A v opiovém oparu
Jsem je všechny vylíčil...

Zabití (?) a příbuzenstva
Jsem vykreslil krví, své žíly v otroctví
Mrtvých (?) s mírem v nich
(Podsvětí prosté Smrtelné vlády)
Grotesky a vlci v ženských kůžích
S havraními křídly a postrádání rozervaných
Sebevražd a Serafim s oddělenými stehny

A mramorové schody
Hvězdáři se odvažují
Vystoupit jako modlitba
(Jako kouř nebo přízrak nebo mrštné noční můry)

Pod úplňkem rostoucí lyrickost
Poezie Smrti zaplavuje duši
Jako doutnající joint démona, osvobozeného
By proklel hvězdy závratí
A v jejich tanci, v transu Jsem si hluboce vážil
Úhledných rozsedlin mezi obsidiánovými stehny
Hymenálních bran do temných krajů
Labyrintu, ve kterém se skrývá Midian

Midian...

Vím, že jsem pozoroval
Skrze temnost odrážející zrcadla v duševně příčetném stavu
Zářivé pýchy nahromaděné ve svém posledním útočišti
Chlípné duše, ale již ne zrůdy
Nežli se Mi tyto svázané sny ocitly nebezpečně blízko
A stejně jako zlověstná proroctví o nanebevstoupení
Má pomsta, zařezávající se hluboko, bude
Hrůzu nahánějící pleticha, jež si lze vykládat
Jako Můj odporně bílý nemocniční pokoj pošpiněný jejich výkřiky
Až si Mí Ďábelští Vysvoboditelé pro Mě přijdou z mlhy...

Prosím, pojďte si pro Mne...

Exhumuju měsíc
Skrze mříže v Mém pokoji
Čím dříve, tím více hořké jsou spolykané prášky...
Ale žádné Genotypy, Afrodity
Daemonarchetypy
Žádní Cenobité nepovstali, aby si na Mě kvůli tobě činili nárok

Ne! Ne! Ne!
Nezanechávejte Mě zde v této bouřící cele
Ne! Ne! Ne!
S proroky a prohrami
A mrtvými lidmi z křížů
Mým osudem je předzvěst zpustlosti Pekla