O děvčátku se sirkami - Dagmar Patrasová

Venku byl mráz
o bílích vánocích
a málokdo už byl v ulicích
spíš každý se hřál
u kamen pálících

byl silvestr a všem zvonil smích
jenom to chudé děvčátko
tam stálo na rozích
marně prodávalo sirky těm,
co jdou
Malé chudé děvčátko
jen v cárech ubohých
bosé ve sněhu tam
mrzlo dnem i tmou.

Už každý se hřál,
vonnými nápoji
či chtěl už doma být s rodinou
a ve spěchu si řek:
O sirky nestojím
nekoupili ani jedinou.

A tak to chudé děvčátko
dál stálo na rozích
marně prodávalo sirky
těm co jdou.

Malé chudé děvčátko
jen v cárech ubohých
bosé ve sněhu tam mrzlo
černou tmou.

Čím by se tak asi hřálo mezi domy schoulené,
dítě které musí na ulici spát
děvče sil už mělo málo
leželo tam ztracené
chtělo aspon nad sirkou si ruce hřát.