Ach, ta rána - Dobeš Pavel

Ráno se probouzím na smrt unavený
Než přijdu k vědomí, poledne je
Jsem jako motor cestou uvařený
Kroužky spečené, bez oleje

A všude okolo mne už tramvaje zvoní
Vůněmi dnešního dne mé město voní
A stovky aut a spěch v radostných tvářích
Co radostný člověk, to Čech, všem se to daří
To jenom já se kaboním pod obecný vkus
Jako když na svůj vlastní, hm…
Jdu jak na funus

Ráno mě zastihlo v posteli paní Zdeny
Co tady dělám, je trapné se ptát
Sousedi dávno mají oči otevřeny
Jenom já civím, no, snad ji mám rád
Je tady kalendář a tak jím listuji
Snad najdu jméno, kterým snad, přibližně…
Se jmenuji.

Nechám si přes hlavu profrčet gazik
Ať se mi konečně rozední
Ať vím, kde žiji a který jazyk
Je v téhle zemi úřední

Ať pochopím století a rok, co se píše
Už když se probudím a ne až jdu spát
Vždyť noc rychle přeletí, zas budík je slyšet
A odkud maj´ lidi na mě, hm...
Furt ohledy brát

Až budete číst tuto mou báseň
Při ranní kávě, při holení
Při cestě v autobusu
V bufetu bez ubrusu
V bivaku na Elbrusu
Po rozednění...

Až budete číst tyto řádky
Ve frontě na celer či na mrkev
Buďte si jisti, že nešťastný blázen
Autor
Je ještě mrtev

A vyřiďte paní Zdeně, že se jí klaní
Že na ni myslí denně před spaním
A nové plány, že snuje
A za večeři, hm...
Že děkuje