Ať mi nikdo neříká, že ne - Dobeš Pavel

Každý by se na tom světě nudil,
kdyby bylo všechno, jak by chtěl,
v půl dvanácté ráno by se vzbudil
a pak by si hodinku poležel.

Naštěstí, jak bylo zjištěno,
unudit se nikdo nemůže,
kráva, jen si lehne na seno,
hmyz ji začne bodat do kůže.

Je to takzvaný odpočinek aktivní
ve své podobě primitivní
kráva nervy ztratí,
oháňkou se do much strefuje,
ty zvednou se a znovu vrátí
a melodie se opakuje.

Člověk hlavně nadává na komáry
a trpí, když mu moli žerou šat,
když červotoč se zavrtá do almary
a housenky se slezou na salát.

Obdivujem roupy, co je táhne,
tady ještě jasno nemáme,
po čem jejich organismus prahne,
zatím ještě stále bádáme.
Zatím ještě stále bádáme,
zatím recept v ruce nemáme.

Zatím se pohodlně ztratí
tasemnice v našich útrobách,
i mandelinka v bramborové nati,
stejně jako myši v zásobách.

Jednou to tak bude zařízeno,
že se nikdo zdarma nenají,
parazitům bude odzvoněno,
už dnes je nikde rádi nemají.

Neboť člověku berou sílu, pijí krev,
probouzejí v něm hněv,
probouzejí v něm návaly zlosti,
ale až je člověk vyžene,
pracovních sil zas bude mít dosti,
ať mi nikdo neříká, že ne!