Hrušky - Dobeš Pavel

Za našu stodolu hruška maslova
a za ňu stoji dřevjany plot,
za plotem meška rodina Bušova,
povim vam o nich takovy hlod.

Raz idu ze šichty a vidim Bušku -
- kolera jasna, něvidi plot.
Drape se s kyblem na našu hrušku,
takovy je to zgyzděny rod.

"Pomahej Panbuh" - hned, jak ju zjavim,
červeny zlosťu ulisně pravim:
"Hledatě bryle, tuš, to se bavim,
tuš to sem přišel akorat vhod," aů.

Napoly mrtva pod ovocnanem
ležela Buška - moja oběť.
Všeci mysleli, že je s ňu amen,
dokuď nězačla na hubě mleť.

Vyškantovala, pry esli sem chory,
když cely svět řeši uzemni spory
mírovu cestu - no, braly mě mory
a ozval se mi v žaludku vřed, aů.

Povidam:"Kdyby šlo enom o politiku,
to bysme spolu popili,
našli bysme si drahu putyku
a tyděň by sme řešili.

Vy stě si ale popletla pojem,
tu idě o hrušky a mam taky dojem,
že to se řeši jedině bojem
za použiti nasili," aů.

Za našu stodolu hruška maslova
a za ňu stoji železny plot,
ostnate draty, brana dubova
a štyry dogy hlidaju vchod.