Kostelíček - Dobeš Pavel

Na kopci je kostelíček, cesta k němu není složitá
Na zahradě tolik svíček, kdo je spočítá
Jaro, léto, podzim, zima, nevedou tam cesty tramvají
Než tam dojdu se svým klukem, už v kostelíčku zpívají
Co naučil se chodit, tak v 9 hodin ráno každou neděli
Peřinu mi krade a skáče po mé posteli
Týden člověk jezdí a těší se zas na doma
Nad ránem se vrací a cesta bývá pitomá

Po schodech mi vždycky zdrhne, žvatlá přitom ty své nesmysly
Prý v kostelíčku zvoní, tak abysme o nic nepřišli
Zkontroluje vlčí máky, které se teď v týdnu rozvily
Hlava se mu třepe v obilí
Ztratí se mi v poli a spěch se ho už absolutně netýká
Když potká Ferdu Mravence anebo Brouka Pytlíka
Leze po tý zemi, a vůbec ani neví, že je kulatá
Jó, vona není špatná, nebejt tolik od bláta

Do kopce se kradem zadem, až ke staré brance dřevěné
Někteří z nás přeskočili, někteří jí projdeme
Než postaví všechny vázy, to je vždycky dávno poledne
Vítr kytky shodí a už je nezvedne
Nevěšíme hlavy, vždyť vůbec o nic neběží
Oba dva jsme zdrávi a nikdo nám tam neleží
Nevěšíme hlavy, vždyť vůbec o nic neběží
Oba dva jsme zdrávi a nikdo nám tam neleží

Cizí město, cizí jména, lidi vycházejí z kostela
Zbyli jsme tu sami, auta odjela
Smeká se to dolů z kopce, křeníme se přitom na sebe
Zase jdeme špatně, opačně než do nebe
Vracíme se domů cestou kolem košatého javoru
Jak na něm rostou vrtulky, co lítají bez motoru
A radujem se z toho, i když třeba jenom tráva žloutne po létě
My, co jsme jen jednou na světě
My musíme být šťastni, i když třeba jenom tráva žloutne po létě
My - co jsme jen jednou na světě