Utah - Dobeš Pavel

Když stín nad strží v Utahu skrývá rokli přes polední žár
Je slyšet zdola ozvěnou jak koulemi když práskne biliár
A pak ten stále stejný zvuk, když teče voda
A chce se věřit, že se to zas jednou poddá
Že není důvod utopit se
Tak uplývá nám láska po večerech dlouhý měsíce

V coloradských horách dravý orel z nebe náhle slít
Uklouzla mu křídla a dolů musel bez padáku jít
To prostě přijde den, kdy ztratíš všechnu páru
Jednou nás to sejme v ňákým baru
Padneme na podlahy mramorové
Protože jsme, jak ty říkáš, sračky a kořalové

Když jsme spolu, lásko moje, to první léto sloužili
V srdcích plno nepokoje a v polích zrálo obilí

Čtyři stěny panelové
A ty mě strčíš do přihrádky: "Sračky a kořalové"!

Jestlipak víš, co k nám táhne mladý ženský?
No a když makáme, tak proč na plný pecky, jak za Marie Pujmanové?
Myslíš si proto, že jsme lásko moje sračky a kořalové?

Víš proč nás vidíš jako šmouhu v rychlejch autech jet?
A proč nás vnímá tenhle svět jen jako články novinové?
Myslíš si proto, že jsme lásko moje sračky a kořalové!

Proč jsme schopni vrátit toky řek?
Do kosmu lítat i k pólům, kde je led? Stavíme ledoborce atomové.
Myslíš proto, že jsme lásko moje sračky a kořalové?

A proč se posmíváme nemocem a smrti?
A času, který všechno kolem drtí pěstí ručky hodinové?
Protože jsme, prcko moje, sračky a kořalové ...