A Scenery Of Loss - Draconian

The winds of a dying dream, a tempest unveiled
Once again arcane rain fell - cold, sorrowful and so frail
O, those weeping times, all of my life's a lie
An endless torrent of anguished tears' o behold my cry

The affliction of a stained creation becometh my tragedy
Lachrymose is the light - touching the buried again
O, this scenery of loss always present within me
Afar into the obscure I wish I now could soar

Even though he stole my pride - I stand above his lies
Even though I oceans cried - and sailed them far and wide
...my star shall ever shine

Drifting endlessly deep in darkened streams;
The inharmonious looms
In my doleful ocean lies the love I've lost...
...for heaven, my sorrow

Devour my soul as I enter the dark and cold
Fallen from heaven's domains - god's vengeance unfolds
This scenery of loss, a ruined empire of dismay;
A pathway of decay leading afar and always astray.

Even though he stole my pride - I stand above his lies
Even though I oceans cried - and sailed them far and wide...
...my star shall ever shine

"Homage he has from all - but non from me...
I battle it against him, as I battled in highest heaven - through all eternity,
And the unfathomable gulfs of hades, and the interminable reals of space,
And the infinity of endless ages... all, all, will I dispute"

Vánky umírajícího snu, bouře odhalena
Znova padá tajemný déšť – chladný, pln smutku a tak křehký
V těchto časech truchlení, můj život je jen lží
A nekonečný tok zmučených slz uzřel můj pláč

Soužení skvrnité kreace co stala se mou tragédií
Plačtivé je světlo – dotýká se zas plamene
V této krajině ztráty je vždy přítomnost uvnitř mne
Daleko od temnoty se konečně mohu vznášet

I když mi ukradli hrdost – stojím uprostřed jeho lží
I když jsem vyplakala oceány – a plula jimi daleko
… má hvězda bude navždy zářit

Toulám se nekonečně hluboko v temných vodách;
Neharmonický zjev
V žalostném oceánu leží láska, co jsem ztratil…
… pro nebe, můj smutek

Pohltil mou duši, jak jsem vstoupil do temnoty a chladu
Padlý z nebeských domén – božská pomsta nenastala.
Ta krajina ztráty, zruinované impérium pomsty;
Zničená cesta vedoucí daleko a vždy mimo.

I když mi ukradli hrdost – stojím uprostřed jeho lží
I když jsem vyplakala oceány – a plula jimi daleko
… má hvězda bude navždy zářit

„ Hold vzdán od všech – ale ne ode mě…
Bojuji proti němu, jak jsem bojoval proti nejvyššímu nebi – proti všemu nekonečnu,
A nevyzpytatelné mlhavé zátoky, a nekonečné fakta ve vesmíru
A nekonečno věčných časů… vše, vše, rozepřu.“