The Cry Of Silence - Draconian

Filled with sorrow...
Bleak inner self touched by pride,
devoured by solitude, still wrapped in time.
I'm flowing with pain!

Holding myself back in suspicion...
and lingering in the dust...
the dust of my abandoned remains.
Killed with the dagger of life...!

Such an exquisite pride in my suffering...
alone, all alone with the emotional
streams of my soul...
So real, so pure... yet I'm left aside
entangled in fear... without hope.

I am truly left alone,
but somehow... just somehow
it feels like my loneliness is a victory
over the self-delusion of joy... and happiness.

My heart beats faster,
the anguish becomes clearer
and my misanthropic view gets stronger.
Living in the shadows...
so proud of being the one,
but desperate...
so desperate for a helping hand.
Do I really want to live this life?

I have a thousand reasons to die,
and many millions of tears to cry... in silence.
The human plague has emptied my life,
and I curse the day I was born... to this world!

Still, no-one else I ever want to be...
and no-one else I intend to be...
'cause no-one else I was meant to be!

I need, I want, I long for my retribution...
I need, I want, I yearn for my retribution...
I want my retribution... I want it now!

Unity; a gathering of open wounds,
of dark... of dark clean spirits...
what a dream... what a dream so distant!
Why should I... why should I be alone
when I love... when I love my brotherhood?
Shall I die... shall I die to be free
when I cry... when I cry in silence...
so please let me die in silence...
oh my god, let me die in silence!

Naplněn smutkem...
Bledý střed dotknut pýchou
Sžírán samotou, stále lapen v čase.
Mizím s bolestí!

Držím se v nedůvěře...
A postávám v prachu...
V prachu mých zpustlých ostatků.
Zabit dýkou života...!

Tak jasná pýcha v mém utrpení...
Sám, úplně sám pocitovými
potoky mé duše...
Tak opravdový, tak čirý... i když jsem opuštěn
Zamotán ve strachu... bez naděje.

Jsem opravdu opuštěn
Ale nějak... prostě nějak
Mám pocit, jako by má samota byla vítězstvím
Nad sebeklamem potěšení... a štěstí.

Mé srdce tluče rychleji
Vztek je jasnější
A mrzoutské vize jsou silnější
Žijící ve stínech...
Tak hrdý že jsem jediný
Však zoufalý...
Tak toužící po pomocné ruce.
Opravdu chci žít tímto životem?

Mám tisíce důvodů žít
A tolik milionů slz co vyplakat... v tichu
Lidská vina vyprazdňuje můj život
A já proklínám den, kdy jsem byl narozen... do tohoto světa!

Stále, nikdo, kým bych chtěl být...
A nikdo, kým bych zamýšlel být...
Protože nikdým jsem neměl být!

Potřebuji, chci, toužím po mé mstě...
Potřebuji, chci, zoufám po mé odvetě...
Chci mou pomstu... Chci ji teď!

Jednota; shrnuje otevřené rány
Temnoty... temné čisté duše...
Jaký sen... jaký vzdálený sen!
Proč musím... proč musím být sám
Mám zemřít... mám zemřít, abych se osvobodil
Když budu plakat... plakat v tichu...
Tak prosím, nech mě zemřít v tichu...
Ach bože, nech mě zemřít v tichu!