Smíření - Dvořák Josef

Bylo 3 . července 1866
Ty chlapy chtěli všechno nebo nic.
Bodák na bodák a pak už jenom krev a křik .
Tam někde v dálce každý měl svou milou.
Teď tady leží a nedíchá.
Chtěl ještě podat zprávu : Mámo já tady umírám.
Ale teď tam byl sám. Nikdo mu nepomuch možná se někdo modlil ale teď tam byl každej sám! Ta bitva byla jednom jeden den. A ty ci přežili přišli o jeden velkej sen. Už nikdy nechtěj do války. Těm co tam zůstaly. Nepomůžou žádný zlaťáky.
Chtěl ještě podat zprávu : Měl křičet mámo já tady umírááááám !
Ale teď tam byl sám. NIkdo mu nepomohl možná se někdo modlil ale teď tam byl každej sám taky se bál čekal až to skončí už neměl sílu bojovat tiše umírá hledal smíření.
Teď ta tam byl sám. Nikdo mu nepomohl možná se někdo modlil ale teď tam byl každej sám. Taky se bál. Čekal až to skončí už neměl sílu bojovat. SÁM NIKDO MU NEPOMOCH MOŽNÁ SE NEKDO MODLIL ALE TEĎ TAM BYL KAŽDEJ SÁM TAKY SE BÁL ČEKAL AŽ TO SKONČÍ UŽ NEMĚL SÍLU BOJOVAT TIŠE UMÍRAL HLEDAL SMÍŘENÍ.