Zlaté střevíčky - Edita Štaubertová

Moje střevíčky jsou jako ze zlata,
když je mám připadám si hrozně bohatá,
ty si vezmu jen v onen slavný den
až si sednu do kočáru ty a já.

Moje bílé šaty celé z hedvábí
ty na ráz všechny lidi kolem přivábí,
budou v onen den zářit tobě jen,
až si sednem do kočáru ty a já.

R: Ach, jsou samé zlato, ach ty stojí za to,
zlaté střevíčky na nohou, ty tolik krásné jsou,
jak se pěkně třpytí, jak se zlatem svítí,
když ty střevíčky pěkně jdou tou zlatou uličkou.

Na své staré banjo nemám vůbec čas,
je to dávno, co ztratilo svůj zlatý hlas,
v onen slavný den bude nalezen,
až si sednem do kočáru ty a já.

Moje sestra Luce a mladší bratr Ben
budou krásní v těch černých šatech onen den,
ale nejvíce zlaté střevíce,
až si sednem do kočáru ty a já.


R: Ach, jsou samé zlato...


Potom řeknu: Sbohem děti, musím jít,
odcházím tam, kde věčně září slunce svit
Sen je vyplněn, přišel onen den,
až si sednu do kočáru ty a já.

Všichni lidé budou mi dnes závidět
zlaté střevíčky a zlatých šestnáct let,
budu bohatá, celá ze zlata,
až si sednem do kočáru ty a já.


R: Ach, jsou samé zlato...