Emočně tvůj - Elegant

Teď jsem vystoupil ze snu a uchytil se v Tobě.
-příběh, který psal mi život, právě snesl se mi na zem.
Ano pořád jenom já, a stále cítím chuť
otevřít se nebesům, poslouchej a suď.
Dříve jsem měl bolest jako nepřečtené verše
ty jsi ale jiná, ty jsi anděl, který viděl,
a přehlížel chyby, jako concubínu z vína,
Staváš se mou nadějí a já kreslím obrys křídla.
V oceánu čirém moje srdce stále taje
Listiny mých pocitů už dávno vědí svoje.
Že ty jsi ta, která mému srdci velí,
že ty jsi to přání, co se i v nejhorším splní.
Ten nejdražší poklad, obraz nejlepšího malíře,
ta nejjasnější perla, a odraz vítru z vějíře. (z vějíře 2x)




Pouštím křídla nejistot, do okolních krajin,
-je to pošetilé rozhodnutí, já vím nic nezměním,
-ale kéž by bylo navěky to o čem jsem jen slyšel,
že láska je jedna, a ostatní jsou jen Cliché.
Všechno je to v důvěře a v prvním pohlazení,
láska je jen jedna, a tou jsi právě ty.
Nevěřící nevěří a já jsem Ti uvěřil,
sebral jsem si minulsot a zahodil ji v keři.


Posloucháš mě? Jestli ano, musíš poslouchat dál, protože tohle není vše čím ti chci ukázat sílu tepu méhe srdce,
tohle není vše co spojuje Mě a, co spojuje tebe Tebe


Zasáhlas mě pohledem a citem jako Amor,
-mlhovina z noci padá, a já opět píšu blok.
Tam kde jsi ty, kde se skrývá moje duše
-na klopě kabátu opět krvavě rudavá růže,
zahalane realitou a hvězdami z nebe,
-které padají mi na klín, a píší Mé princezně.
Kéž bysi byla ta, co je navěky mou choťí,
kéž bys byla Slunce co už jen nad námi svítí.

Beru papír v rámě, ano napsal už moc slov
-o tom jak jsi dokonala jako příběh bez osnov
v koutě leží páru písní, svázaných mou duší,
kapkami mé krve, potu z reálného snění.
Princezna se zlatou hvězdou tam kde ji nevidíš,
kam může jen vyvolený, na srdci a duši.
Zaprašené pocity, a já emočně jsem tvůj,
emočně jsem naladěn, do společných dnů.
Víš proč z nebe pršelo, když jsi se narodila
neboť nebe plakalo, že ztratilo anděla.
Všechny filozofické teorie světa,
-ztrácí v mojí podstatě význam, jelikož jsi skvělá
jako odtržený papír, z úst mého snáře,
jako vůně Ce la Ve, slib psaný u oltáře.
Když si vzpomenu na oči, které sluncem svítí,
-ve kterých odráží se nebe, ve kterých se vidím,

"utírám Ti slzy, ano chápu vnitřní krásy,
pálím množství papírů, které ztrácely význam, když ještě nebyli jsme MY"