Vodník - Epitaf

Na vrbě sedí, barevné pentle má
Na měsíc hledí, s úplňkem ožívá
Když hvězdy svítí, šklebí se na nebe
Zuby si brousí, možná i na tebe

Co asi dělá, a nad čím přemýšlí
Když slepá děva, k rybníku přijíždí
Nedá ji pokoj, ta huba zelená
Hned kolem krouží, oběť je ztracená

Voda je ráj, ale ne pro neplavce
Všichni co znaj, vodníka Nenechavce
Učí se plavání

Zelený obličej, v kotli má obyčej
Duše jsou sortiment, který sbírá
K zlosti ho dohání, učitel plavání
Těžko se nahání, kdo rád splívá

Už na ni dělá, to svoje brekeke
Očima koulí, podivně směje se
Na čelo ťuká a v srdci mrazí ho
Co to tu meleš, zelený mužíku

A už to lítá, došlo tam k násilí
Slečna to schytá, přijeli posily
Chuť už ho přešla, na sousto člověčí
Domluva pěstí, apetit vyléčí

Voda je ráj, ale ne pro neplavce
Všichni co znaj, vodníka Nenechavce
Učí se plavání

Zelený obličej, v kotli má obyčej
Duše jsou sortiment, který sbírá
K zlosti ho dohání, učitel plavání
Těžko se nahání, kdo rád splívá