Le Projet Humain - ETHS

L'arbre s'affaisse au murmure de l'œil qui chuchote à la bouche, offense, faute, simple secret.
Ça avance comme un flot de méthane.
Empourprant ma gangrène des pieds jusqu'à la tête, je suinte, je saigne, pour vous ma race humaine qui s'est endormie au coin du monde.
Immonde est le reflet du péché trop lourd à porter, donc je le porte.
Je suis l'enfant choisi, conquit, né sur sa terre promise soumise à mon fouet qui lacère les chairs perdues s'étant détournées du droit chemin qui est le mien.
Veux-tu encore m'entendre geindre & me plaindre...
Non.
Toi, mélasse, prélasse-toi, traîne-toi encore dans l'air putréfié et chaud.
Car bientôt je viendrais vous sauver.
Ma couronne d'épines insérée dans la tête, moi, assidue,
j'obéis au grand maître et je lèche à en perdre mon haleine presque morte, je suffoque,
je m'étouffe en étant à sa droite, mais soit.
Je visionne comme un film chaque vie qui défile, trie et parfois imagine.
Toi, mélasse, prélasse-toi, traîne-toi encore, attend-ta mort.
Ton corps s'endort dans ma venue indolore.
Et je me saigne aux quatre veines, aux quatre sangs, pour que mon auréole devienne diadème et qu'un jour, scintillant, il devienne bien brillant.
Dormez tranquilles, impassibles, car du haut de mon trône, moi, je vous conditionne.
Moi, je vous conditionne!
Toi, mélasse, prélasse-toi, traîne-toi encore, attend ta mort, implore.
Ceux que tu adores, te tendent la main et te laisse à ton sort.
L'ironie du sort?
Le sort!
Enfant, assieds-toi contre moi, en moi.
Je suis partout, j'ai soif. Viens dans mon viol.
Ton âme prend feu.
Je suis celui qui pompera ta vie.

Strom se zhroutí do šumění oka šeptá, že v ústech, urážky, chyba, jednoduché tajemství. Se pohybuje vpřed jako proudem metanu. Purpling gangrénu nohy se mi v hlavě, já bláto, jsem krvácet pro tebe mé lidské rasy, který usnul v koutě světa. Faul je odrazem hříchu příliš nesl, tak jsem nosit. Jsem vybrané dítě, si podmanil, narozený v jeho země zaslíbené předmětem mého bičem trhání masa ztratil odkloněny od cesty, která je moje. Pořád mě slyšet kňučení & stěžovat ... No Ty, melasa, lenošení dolů, drag-pořád vypadat teplé a zkažený. Pro brzy jsem přišel zachránit. Moje trnová koruna zní v hlavě, jsem vytrvale poslouchat velmistra a já jsem lízat ztrácet dech skoro mrtvý, já udusit, zadusit jsem se po jeho pravici, ale jeden. I vnímána jako film každý život rolování, třídění a někdy představovali. Ty, melasa, lenošení dolů, drag-stále čeká na svou smrt. Vaše tělo usne v mé návštěvy bezbolestné. A já jsem krvácet všechny čtyři žíly, krev mé čtyři koruny a halo se jeden den, třpytivé, stává jasné. Klidný spánek, netečný, protože na mém trůnu, já, já podmínek. Já vám stabilizuje! Ty, melasy, lenošení dolů, drag-stále čeká na svou smrt, implores. Ty, které máte rádi, můžete si potřást rukou a nechat si na svůj osud. Ironie? Osud! Děti, sednout si proti mně, ve mně. Já jsem všude, jsem žízeň. Pojď do mého znásilnění. Tvá duše bere oheň. Já jsem ten, kdo bude čerpadlo váš život.