V.I.T.R.I.O.L. - ETHS

Tes cris se hachent, ta vie se gâche à sucer l'ennemi.
J'ai peur de tomber pour ne plus jamais me relever.
J'ai peur de toujours te haïr et ma vie passe, je n'ai pas guérie.
Tu vois, je me lasse.
Fatiguée de t'entendre me dire comment vivre.
Fatiguées de porter ces sacs vides.
Fatiguée d'écouter parler ces gens qui s'ennuient.
Fatiguée d'écouter ces gens qui envient.
Fatiguée d'écouter ces gens, je devrais m'allonger.
J'ai peur de dormir et ne plus jamais me réveiller.
J'ai peur de chaque soir, devoir encore y croire.
Des pleurs de panique, visage poncé.
Terreur en heure creuse, chaque jour me semble un peu plus court.
Chaque minute inutile, chaque jour me coulé plus profond qu'il me soûle.
Je n'ai plus le temps.
Ruine et couds nos cœurs déchirés, mutilés par tes soins.
Je n'aurais jamais, jamais pensé t'abîmer, renoncer.
J'abandonne, mes bras lâchent de te voir tellement vrai, tellement toi.
Prête à tout perdre pour garder ta chimère, son fantôme.
Je me hais, je me suis trompée.
J'irais trouver ma force dans la haine que tu allaites.
Coller mes mains sur ton cœur de rancœur.
En extraire l'âcre suicide.
Serrer mes poings sur ton cœur de rancœur.
En vider l'âpre liquide d'humeur.
Défigurée d'acrimonie facile, te voilà laide de vivre.
Affamée de souhaits, trop d'appétits.
D'excitation hostile, te voilà raide, avide, affalée.
Trop d'appétits ma fille, je pourrais bien finir par te faire vomir.
Encore combien d'années, combien de temps.
Rien ne sera plus jamais comme avant.
Combien de fois au fond de toi, combien de fois.
Ta vérité ma détestée.
Rien ne sera plus comme avant.

Vaše výkřiky se poklop, je váš život promarněný vysát nepříteli.
Bojím se k pádu a nikdy vstát.
Obávám se, že jsem pořád tě nenávidím a můj život jde, nejsem vyléčit.
Víte, já jsem unavená.
Unavuje poslouchat mi říct, jak žít.
Unavený nosit tyto prázdné pytle.
Unavuje poslouchat o těchto lidech, kteří se nudí.
Unaveni naslouchat lidem, kteří závidí.
Unavuje poslouchat tyto lidi, měl bych si lehnout.
Obávám se, že spát a už se nikdy probudit.
Obávám se, každý večer se ještě věřit.
Slzy paniky, broušené tvář.
Teror Off-peak hodin, každý den se zdá poněkud kratší.
Každou minutu k ničemu, každý den jsem se ponořil hlouběji, když jsem se opil.
Mám víc času.
Zřícenina a šijí naše roztržené srdce, znetvořeny vaší péči.
Nikdy, nikdy si myslel, nosit ven, vzdát.
Já to vzdávám, pustil mi ruku, aby vás to pravda, tak vás.
Ready to všechno ztratit, aby váš sen, jeho duch.
Nenávidím sám sebe, jsem se mýlil.
Chtěl bych najít sílu v nenávist, že kojíte.
Vložit do rukou svého srdce hořkost.
Se oddělí štiplavý sebevraždu.
Squeeze mé ruce na své srdce hořkost.
Od vyprázdnění tekutina hořké náladu.
Disfigured zatrpklost snadné, jste ošklivá žít.
Wish hlad, příliš mnoho chuti.
Nepřátelské vzrušení, ty jsou tuhé, hlad, schoulené.
Příliš mnoho přání mé dcery, možná bych nakonec vás špatně.
Přesto, jak dlouho, jak dlouho.
Nic kdy bude.
Kolikrát v vás, kolikrát.
Vaše pravdě jsem nenáviděl.
Nic kdy bude.