Z bláta do louže - Ewa Farna

J:Po děšti slunce do včelínu už začlo znovu prát.
Jsou přece hejna línů,ne´,nebude hlad.
M:A co já tímhle miminem,
jak a čím je převinem,co s tím?
J:A když se peru s cejnem,co na háček se chyt,
v tom světě obyčejném je nádhera žít!
M:Až na tu fůru starostí,až na tu fůru starostí,až na tu fůru starostí.
J:I tloušti jsou tu zralí,
jen slůvkem se zmiň a jednoho ti k svačině dám.
M:Jenomže já bych věděl rád,
kde to dítě bude spát,co s tím.
J:Když někdo vodu kalí a ryby berou míň,
tak na sluníčku dobře je nám.
M:Až na tu fůru starostí,až na tu fůru starostí,až na tu fůru starostí.
J:Po děšti zachce se i parmám tak jako z vody růst,
do řeka dá,je zdarma ne,nebude pust.
M:Láry a fáry,začni tím,čím to dítě nasytím,co s tím.
J:Vždyť kolem nás se válí těch dobrot habaděj.
Těm,co to v hlavě pálí,těm je na světě hej.
M:Až na tu fůru starostí,až na tu fůru starostí,až na tu fůru starostí.
J:Kde po žních přijde setí,tak tam zem urodí
a všichni všechno v podstatě maj.
M:Jo,a k tomu fůru starostí někdy i fůru starostí
J+M:Někdy i fůru starostí.
Když dost je ryb i dětí v to našem povodí,
tak máme vlastně v Zemi ráj,
až na tu fůru starostí,až na tu fůru starostí,až na tu fůru starostí.
Až na tu fůru starostí,až na tu fůru starostí,až na tu fůru starostí.