Záchvat nostalgie - Fadrc

Ref:
Martí, byla jsi mi vším a teď mizíš jako stín.
Už Tě nikdy nepolíbím, už se neschováme do peřin.
Láska zapadla jak měsíc, vyprchala jako benzín.
A já už asi neovlivním to, že budeš s jiným.
Dochází mi všechny síly, promítám si, co jsme zažili.
Od tribuny po termálky a v hotelovym pokoji.
Byla jsi jen moje Julie, teď mi zbyla pouhá nostalgie.
Jsem jak tělo bez duše, ani hlína bolest nezakryje.

Vzpomínáš si na nás, hláskoval jsem to, co cítím.
Byla jsi můj čerstvej kyslík a teď všechno smazal zmizík.
Utírám sůl ze svých očí,
Klečím v křeči, stále brečím.
Je to těžký fakt se loučit a jen slzy smutek léčí.
Tvůj obraz vidí m ve snech a Tvý jméno vidím na zdech.
Jsem na dně, uvnitř prázdnej.
Polibky zůstanou v hlavě.
Možná jen uběhnutej čas pohřbil dlouholetej vztah.
Nechala jsi mě na kolenách, bez tebe nedokážu vstát.
Nezastudí ruce, nemám klíč od Tvýho srdce,
Kdo bude má zpovědnice,
Rozpadá se naše puzzle.
S kým půjdeš za ruku na pláž a kdo Ti udělá masáž.
Proč končí naše pasáž?!
Proč oči chrlí pláč?!
Asi jsem jen čekal na popravu,
Tvý slova mi sekaj hlavu.
Chtěl jsem jenom lásku v základu skvělýho vztahu.
Pořád Tě vidim ve dveřích, v iluzích a představách.
Bez Tebe to nejsem já, bez Tebe to nedávám!

Ref: 2x
Martí byla jsi mi vším a teď mizíš jako stín.
Už Tě nikdy nepolíbím, už se neschováme do peřin.
Láska zapadla jak měsíc, vyprchala jako benzín.
A já už asi neovlivním to, že budeš s jiným.
Dochází mi všechny síly, promítám si, co jsme zažili.
Od tribuny po termálky a v hotelovym pokoji.
Byla jsi jen moje Julie, teď mi zbyla pouhá nostalgie.
Jsem jak tělo bez duše, ani hlína bolest nezakryje.

Mí srdce je v dlaze a ty na něm klečíš na podlaze,
Jsem do Tebe blázen, ale už nemám co sázet.
Nevím, co mám dělat, když jsi přetrhla náš provaz.
Nemůžu to prostě vstřebat, tento text je asi důkaz.
Byla jsi můj život, ze kterýho zbyly střepy.
Notak, ještě není pozdě,
ještě můžem všechno slepit.
Cítím bolest, utrpení,
když jsme od sebe odloučení.
Jsem zavřenej jak ve vězení,
Vchod zasypalo kamení.
Zbyly mi po Tobě stopy: prasátko a krásný fotky.
Necítím Tvůj hebký dotyk,
Tak bych vrátil všechno zpátky.
Už nejsme spolu pod deštníkem,
Tak, jak jsem si vždycky přál.
Nenaštvu Tě kapesníkem,
Co jsem pod polštář schovával.
Já Ti odpustil Tvůj hřích,
Tys mě roztrhala zevnitř.
Ukončilas kapitolu,
Vytrhla společnej list.
Chtěl jsem s Tebou bejt navždy,
Ale Ty jsi byla proti,
Tak jsem zase poutník v kápi,
Kterej píše tento dopis.
Chtěl bych všechno prožít znova,
Slyšet Tvoje krásný slova.
Těch osm pouhých písmen,
Aspoň jednou zopakovat.
Vím, že jsem asi naivní,
když doufám, že se vrátíš.
Že budeme šťastní,
Teď mi došlo, co jsem ztratil.

Ref: 2x
Martí byla jsi mi vším a teď mizíš jako stín.
Už Tě nikdy nepolíbím, už se neschováme do peřin.
Láska zapadla jak měsíc, vyprchala jako benzín.
A já už asi neovlivním to, že budeš s jiným.
Dochází mi všechny síly, promítám si, co jsme zažili.
Od tribuny po termálky a v hotelovym pokoji.
Byla jsi jen moje Julie, teď mi zbyla pouhá nostalgie.
Jsem jak tělo bez duše, ani hlína bolest nezakryje.

Po čtyřech minutách jsem zhrnul to,
co jsme prožili za dva a půl roku spolu.
Ale celej život nepochopím,
proč jsi dala KO našemu vztahu.
Tolik jsi pro mě znamenala
A teď ses na mě akorát z vysoka …
Co bych dal za to ještě jednou Tě vidět,
Ještě jednou Tě obejmout, jednou Tě políbit.
V mým srdci navždy zůstaneš,
Ať už se vrátíš nebo ne.
Měl bych Tě z celýho srdce nenávidět,
Ale jediný co řeknu je Miluju Tě!