Zůstanu napořád - Gabriela Gunčíková

Můžu psát v každým dopisem
zprávu svou tajnou řečí.
Psát dál, že tady jsem
zkoušíš to nečíst.

Chceš-li nepoznej mě.
Stejně

Dál v tobě budu žít.
Budu v každý řádce.
Hřát se.
V žáru přízně tvý.

Ref.: Jsem to co budeš z mýho románu číst.
To, co v něm ti zjevím.
Jsem kresba na mapách jen bílejch míst,
co směr tvůj změní.
Mám být zátiší,
kde pláč svůj neslyšíš?
Já radši budu tón, co tu zní a zní,
i když o něm už nevíš.

Budu psát v každým dopise
zprávu svou řečí tajnou.
Ať víš, že tady jsem,
stejně máš mě přečtenou.

Ať můžem jen krátce
Znát se

Zůstanu napořád,
i když zmizíš v dálce.
Dál se v tobě budu hřát

Ref.: Jsem to co budeš z mýho románu číst.
To, co v něm ti zjevím.
Jsem kresba na mapách jen bílejch míst,
co směr tvůj změní.
Mám být zátiší,
kde pláč svůj neslyšíš?
Já radši budu tón, co tu zní a zní,
i když o něm už nevíš.

Až navzdory frázím
vezme čas, co má vzít.
A všeho, nač vsázíš,
budeš chtít se vzdát.

I tam za tou hrází
stejně píseň má znít bude dál.

Ref.: Jsem to co budeš z mýho románu číst.
To, co v něm ti zjevím.
Jsem kresba na mapách jen bílejch míst,
co směr tvůj změní.
Mám být zátiší,
kde pláč svůj neslyšíš?
Já radši budu tón, co tu zní a zní,
i když o něm už nevíš.