Až já budu bohatá... - Hana Zagorová

Až já budu bohatá, najmu modrej dům,

spící tiše v zlatém kapradí,

tam chci modrej pokoj mít, bleděmodrej trůn,

záhon růží, branku s nízkou zdí.



Budem tam jen ty a já,

žádný hosty nebudeme zvát,

řeknu, jděte, páni, o dům dál,

jen můj milej může mě mít rád.

Řeknu, jděte, páni, o dům dál,

jen můj milej může mě mít rád.



Až já budu bohatá, tak si koupím loď,

k bílým břehům budu dálkou plout,

jenom tebe pozvu, pojď a mně doprovoď,

každej druhej najde prázdnej kout.



Dřív než vesla cedrová

s vlnami si začnou něžně hrát,

řeknu, jděte, páni, o dům dál,

jen můj milej může mě mít rád.

Řeknu, jděte, páni, o dům dál,

jen můj milej může mě mít rád.



A že nejsem bohatá, nekoupím si nic,

žádnej dům, ba ani žádnou loď,

vlastně to tak nechvátá, když ti můžu říct,

zůstaň u mně a se mnou jen pojď.



Stejně tak všem ostatním,

co by chtěli o mý srdce stát,

řeknu, jděte, páni, o dům dál,

jen můj milej může mě mít rád.

Řeknu, jděte, páni, o dům dál,



jen můj milej může mě mít rád.

Řeknu, jděte, páni, o dům dál,

jen můj milej může mě mít rád.