Láska v desátém semestru - Hana Zagorová

Zavírají kolej příliš brzy na náš vkus.
Písni nebo volej,
nestihneš-li trolejbus.
Já tě budu oknem líbat z dálky,
ze sedmého poschodí a sním,
že se vrátíš pro žár po žebříčku požárním.
Teď jsmev téměř jako Romeo a Julie,
zapomněls tu sako ,vrátný dole bdělý je.
Tetelíš se zimou, venku hřímá,
v dáli mizí noční spoj ojoj,
proto na mě voláš,
tohle bude príma boj.
Máme teď období zkoušek a snů,
studujem z knížek i z červnových dnů.
Zítra je zápočet z lásky i vět,
ten, kdo chce uspět,ten nesmí zpět.
Tak to chce láska i svět.
Až ti hodím sako, v kapse hledej tajný vzkaz,
dočteš se v něm, jakou pusu zítra dám ti zas.
A pak až nám skončí všechny zkoušky,
ze všech citů,ze všech vět, mám plán.
Postavíme k ránu, před kolejní bránu stan.
V tom stanu dáme si do příštích dnů,
červený diplom své lásky a snů,
desátý semestr končí se nám,
nechceme zítra jít každý sám,
chceme prostě stále a navždy,navždycky,
si složit v jedné skříni kabáty.
Stokrát ještě prožít svůj semestr desátý.
Společně se smát a táhnout káru,
ušetřit si na primus a plus,
mít jen jednu kolej a společný trolejbus.