Malování ve snu - Hana Zagorová

Namaluj léto polední,
sobotu právě minulou,
namaluj ticho, které zní
a dvacet osm nad nulou.

Namaluj nebe hořící
a přitom chladně průzračné,
namaluj stébla tající,
to naše místo zázračné.

Namaluj vítr, co nám zpívá
do vlasů píseň tichoučkou,
namaluj stopy, co se ztrácí,
hodinu cesty od nás dvou.

Namaluj v očích dlouhý dík
a jeden sen, co se mi zdál,
jestli jsi nejen výtvarník,
jestli teď cítíš to, co já.

Namaluj všechna souhvězdí,
co mi chceš vídat na očích,
namaluj vlak, co tu má trať
a když jsme tady odbočí.

Namaluj halířky co zlátnou,
náramek lásky z provázků.
Máš přece barvy, štětce, plátno
a já ti sedím v aťásku.

Namaluj slova v polibcích,
o kterých vím jen ty a já,
namaluj v pláči šťastný smích
a napiš jména tvá i má.

I když ten obraz nepřijmou
do Louvru jen tak bez řečí.
Když tohle všechno nakreslíš,
jsi pro mě malíř největší.M